Chceme náš tým ještě rozšířit, posílit a investovat do vybavení

• Foto

Kdy a kde začala vaše cesta stavebnictvím?
Před jedenatřiceti lety v roce 1988. To jsem coby čerstvý absolvent Fakulty stavební VUT v Brně, oboru Konstrukce a dopravní stavby, nastoupil jako statik ve východočeském podniku pro obnovu památkových objektů. Od roku 1992 jsem ho vedl jako ředitel a musím říct, že jak z pohledu statika, tak vedoucí pozice šlo o velmi pestrou a zajímavou práci.

To se o stavařině obecně ale říká.
Jenomže památky často vyžadují netradiční postupy a řešení, na které jinde nenarazíte. Třeba prostorové ocelové konstrukce pro zastřešení věžových objektů, což byla aplikovaná Schwedlerova báň, jsme přihlásili jako užitný vzor. A nelze nezmínit práce na státním zámku v Litomyšli, to byla opravdová výzva. Když tam později v dubnu 1994 prezident Václav Havel pořádal schůzku sedmi prezidentů, tak po jejím skončení ocenil naši práci vřelým poděkováním. To potěšilo.

Jak dlouho jste u rekonstrukce památek vydržel?
Zhruba deset let. Externě jsem spolupracoval se stavební průmyslovkou ve Vysokém Mýtě a nakonec mi tam nabídli místo kantora statiky, stavebních konstrukcí a mostních staveb, tak jsem to šel zkusit. Lákala mě hlavně práce se studenty. Za pár let, v roce 2002 jsem se stal i jejím ředitelem a poznával zase trochu jiný způsob řízení týmů spolupracovníků. Vydržel jsem na té pozici až do poloviny loňského roku, kdy jsem si řekl, že je čas dát školství sbohem a vrátit se zpátky ke stavařině.

Co o tom rozhodlo? Únava „materiálu“ jak se říká?
Pokud se vydáte z myšlenek a nemáte pocit, že padají na úrodnou půdu, je čas na změnu. Proto jsem nastoupil do společnosti M-Silnice a loni v říjnu přijal funkci ředitele závodu Mosty a speciální stavby. Od letošního března jsem pak u firmy Swietelsky stavební jako ředitel pro oblast Královéhradeckého kraje. Je to trochu rarita. Jednou jste na jednom místě spoustu let a pak zase jen pár měsíců. Ale takový je život.

Jak vás tak poslouchám, řekl bych, že jste Východočech jako poleno. Co vás zde drží?
Je to můj rodný kraj, jsem rodilý Jaroměřák a východní Čechy jsou opravdu krásné. Věřím, že svojí prací mohu přispět třeba ke zlepšení jejich dopravní obslužnosti. A jen na potvrzení, toho, co říkám, dodám, že abych se nenudil, ještě jsem ředitelem Krajské stavební společnosti SPS ČR v Pardubickém kraji a členem výboru ČKAIT pro Pardubický kraj a členem ČSSI.

Z toho asi mají doma radost, což? Ale vážně, co vám to dává, jak to jde dohromady s prací výkonného manažera?
To víte, když už jsou děti velké. Ale vážně. Stavařina a její úroveň mě vždy bavila a zajímala. U nás máme potenciál vychovávat vynikající techniky, kteří se dokážou prosadit i na významných stavbách ve světě. A bylo by dobré v tomto trendu pokračovat. Pokud jde o práci výkonného manažera, nejedná se o činnosti tak odtažité, jak se třeba zdá. Na těchto pozicích řešíme obdobné problémy a jsme tak schopni řadu věcí přes naše stavovské organizace vyřešit.

Přinesla vám změna firemního dresu to, co jste od ní očekával?
Bezesporu, přinesla. U „Swietelských“ je cítit, že to je v Evropě významný stavební koncern a v Česku jeden ze silných hráčů. Vyznačuje se rozvinutou strategií, firemní kulturou a zázemím. Už jako ředitel stavební průmyslovky jsem udržoval kontakty s řadou významných zaměstnavatelů ve stavebnictví, a myslím, že mám docela dobrý přehled. Člověk přitom pozná firemní strategie, přístupy vedení k řešení problémů i neformální osobní vztahy. Což berte i jako odpověď na otázku, byť po několika měsících.

Jak jste do své funkce skočil?
Každý rozumný manažer se nejdříve důkladně seznámí se stavem svěřené firmy, a já nebyl výjimkou. I když nešlo o firmu, ale jen o „oblast“. Chcete vědět, jak je na tom po stránce ekonomické, personální a strojního vybavení. Za nejdůležitější přitom považuji zjištění, že je tu tým kvalitních techniků, schopných mimořádného nasazení. 

Už víte, co vás s kolegy čeká letos, příští rok?
To je dané neúprosným ekonomickým diktátem a orientací na hospodářský výsledek. Z toho plyne potřeba náš tým ještě rozšířit, posílit a také investovat do vybavení. Samozřejmě je třeba také úspěšné zvládnout výběrová řízení na stavební zakázky. Lze říci, že se jedná o program nejen na tento nebo příští rok, ale na celé budoucí období. Chcete-li být dlouhodobě úspěšní, jinak to ani nejde.

Na čem aktuálně pracujete?
V současnosti je důležité co nejlépe zvládnout v soutěžích získané zakázky bez technických problémů, aby byli investoři spokojeni a my v konkurenčním prostředí posílili dobré jméno společnosti Swietelsky stavební. Mimo to pracujeme na přípravě nabídek do výběrových řízení v poměrně silné konkurenci ostatních stavebních firem.

O jaké realizované stavby jde?
Třeba o opravu silnice I/11 Lipovka – Rychnov nad Kněžnou nebo rekonstrukci komunikace II/325 Máslojedy – hranice okresu Hradec Králové.

Na čem svou manažerskou práci stavíte?
Především na letech praxe v řízení kolektivů. Na toto téma vyšlo mnoho knih a bylo hodně publikováno. Ale pro mě je nejdůležitější shoda na vizi, kterou se svým týmem realizuji. Přicházejí období více či méně úspěšná, ale s jasnou vizí a společným pohledem na cíl, lze řešit i občas přicházející neshody bez vzájemných nedorozumění.

Musí mít manažer vlastní strategii, nebo stačí, aby se držel jen té koncernové, firemní?
Jsem přesvědčen, že dobrý manažer musí mít svou vlastní strategii, vycházející z reálných předpokladů. Ovšem, pokud je se svým týmem součástí většího celku, musí být tyto strategie v souladu. Vedení pracovního týmu a jeho budování je úzce závislé na komunikaci jeho členů. Účelné pracovní porady, prostor pro vyjádření jejich účastníků, přijetí závěrů a jejich realizace pak musí být samozřejmostí.

Jakou připouštíte míru rizika?
Bez rizika se neobejde žádná manažerská činnost, protože řídíte, rozhodujete a nesete odpovědnost. Každého manažera se týká mnoho oblasti: právní, personální, bezpečnostní, technologická, inovační… A je jen na něm, jak to unese. Zastřešujícím momentem je oblast manažerské etiky, ale to by samo vydalo na samostatný rozhovor.

Existuje ve stavařině něco jako záruka úspěchu?
Na to vám každý úspěšný vedoucí pracovník odpoví trochu jiným způsobem – a bude mít pravdu. Každý se k dobrým výsledkům dostává po svém, vlastní cestou. Během mého působení v různých kolektivech se mi vždy úspěch spojoval s množstvím energie vkládané do podnikání, mírou píle a houževnatosti. To se vine jako červená nit celým mým profesním životem.

Autor

• PhDr. Zuntych Zdeněk