Pražské mosty přes Vltavu z pohledu architekta

1. PALACKÉHO MOST
1870 – spojuje Nové Město se Smíchovem
Autoři: architekt Bedřich Münzberger (autor Průmyslového paláce na výstavišti) a Ing. Josef Reitra
Sochařská výzdoba: J. V. Myslbek

Jedno ze čtyř mohutných Myslbekových sousoší s podstavcem
z výběrčí věže na opěře mostu.


Vystupující opěra, bohužel bez sousoší.
Patrná je zde slovanská trikolóra.


Kamenný znak ve vrcholu klenby.

Palackého most je mostem kamenným, byly použity tři barevně odlišné druhy kamene, aby bylo dosaženo barevnosti slovanské trikolóry. Modrá žula kleneb a pilířů, červený pískovec průčelí a bílý mramor zábradlí. Čtyři vysoká sousoší z dílny Myslbekovy: Záboj a Slavoj, Lumír a píseň, Ctirad a Šárka a Přemysl a Libuše postavená na mostních věžích pro výběrčí mýta se jistě staly dobrým orientačním bodem, či místem schůzek. Po roce 1945 byly sochy i věže poničené válkou sneseny. Sochy byly opraveny a deponovány na Vyšehradě. V současné době zdobí most už jen kamenné znaky měst, kudy Vltava a Labe protéká a dobře zpracovaný řemeslný detail.

2. MOST LEGIÍ (původně císaře Františka I.)
1901- vede od Národního divadla přes Střelecký ostrov do Vítězné třídy pod Petřínem
Autoři: architekt prof. Antoním Balšánek (autor Obecního domu), spolupráce Josef Janů a Jiří Soukup
Výtvarné dílo: Gustav zoula, Vilém Amort a Josef Palouš

Jižní strana mostu s dobře patrnými kamennými detaily.


Alegorie řemesel


Měděná stříška výběrčí věže s maskarony

Most Legií je opět kamennou konstrukcí s patrnou slovanskou trikolórou. Na obou březích byly umístěny vždy dvě věže pro výběr mýta, které se nám dochovaly i s kamennými reliéfy městských znaků a měděnou stříškou s maskarony. Kandelábry zdobí reliéfy s alegoriemi řemesel, veškeré kovové prvky jsou pojednány se secesní pečlivostí.

3. MOST SVATOPLUKA ČECHA
1908 – spojuje Holešovice a Staré Město
Autoři: architekt prof. Jan Koula, Ing. Jiří Soukup, Václav Trča a František Mencl
Výtvarné dílo: Popp, Wurzel, Opatrný, Amort a Klusáček

Viktorie na pilonu s lucernou


Světlonoška na návodní straně


Tepané výplně zábradlí

Čechův most je postaven v secesním slohu. Kamenné pilíře nesou ocelovou konstrukci mostu s velmi bohatou výzdobou. Nejvýraznější jsou sochy Viktorií stojící na vrcholech sloupů se zasklenou lucernou, vždy po dvou na obou březích. Dvě sochy světlonošek na návodních stranách mostních pilířů nasvětlovaly konstrukci mostu a dvanáctero bohatě zdobených světelných stožárů komunikaci (původně ze dřevěných špalíčků). Za povšimnutí stojí i tepané výplně zábradlí, či mostních oblouků.

4. HLÁVKŮV MOST
1908-11 - byl budován ve dvou etapách, první železobetonová spojovala Holešovice se Štvanicí, druhá ocelová propojila Holešovice a Štvanici s Těšnovem
Autoři: první část: Pavel Janák a František Mencl; druhá: Mečislav Petrů a František Mencl
Výtvarné dílo: Jan Štursa, Bohumil Kafka, Ladislav Kofránek, Jos. Mařatka, Otto Gutfreund

Betonové průčelí s medailony městských představitelů,
kteří se zasloužili o výstavbu mostu.

Hlávkův most je prvním mostem postaveným ve stylu moderny a známý architekt Pavel Janák nechal plně vyniknout nový materiál - beton. Most je zdoben reliéfy tesanými přímo do betonu. V předpolí jsou dvě Štursova sousoší Práce a Humanita, ale ne na původním místě, po rozšíření v 60.letech bylo jejich umístění změněno.

5. MÁNESŮV MOST
1912-14 - vede od Rudolfina a spojuje Staré město s Malou Stranou
Autoři: architekt Mečislav Petrů a Ing. František Mencl
Výtvarné dílo: František Bílek, Josef Mařatka, Jan Štursa, Emanuel Halman

Kamenné pilíře a průčelí kleneb

Pilíře a průčelí kleneb byla kamenná, ostatní nosné prvky byly železobetonové. Ve svém výrazu se snaží navázat na tradici barevné trikolóry, červené a bílé barvy je dosaženo probarvením svrchní stěrky. Na staroměstské straně Mánesova mostu jsou dvě kubistické fontánky s chrliči, které vytvořil Emanuel Halman. Mánesův most je dalším zástupcem moderny mezi pražskými mosty s kubizujícími prvky.

Důležitost výtvarného detailu u historických mostních konstrukcí je zřejmá. Jak je tomu v současnosti?

Foto: Miloslav Čech

Autor

• (red)