Posílení o čtyři miliardy Kč – kapka v moři potřeb dopravní infrastruktury

• Foto

Co vlastně tyto čtyři miliardy řeší? Nejdříve ale pár čísel. Odečteme-li z výdajů SFDI peníze na výstavbu a provozování mýtného a na činnost vlastního aparátu Fondu, tak SFDI v roce 2008 reálně utratil na výstavbu, opravy a údržbu jím financované dopravní infrastruktury 85 miliard Kč, v roce 2009 pak 83 miliard, v loňském roce 74 miliard Kč a pro rok 2011 je plánováno 58 miliard. Opakovat, že naše síť dálnic není dobudovaná, že železniční tratě potřebují zrychlit a zmodernizovat, že řada obcí čeká na své obchvaty, nebo že řada mostů potřebuje důkladnou opravu a stále je na silnicích hodně děr a výmolů apod. asi nyní nemá smysl, protože se každodenně s těmito problémy jako uživatelé silnice či železnice potýkáme. Přesto všechno výrazně klesají reálné výdaje v této oblasti, za období tří let od v letech 2008 až 2011 o celou třetinu.

Vláda nyní přichází s rozpočtem SFDI na rok 2012, kde aktuálně zbývá na vlastní dopravní infrastrukturu ve srovnatelném propočtu po odečtení výdajů na mýto a aparát SFDI celkem 55 miliard Kč. Bohužel – proti letošnímu roku opět pokles.

Fakta jsou jasná, aby se naše dopravní infrastruktura dostala do normového stavu a aby byly dobudovány hlavní kapacitní dopravní směry, potřebovali bychom přibližně nejméně jeden bilion Kč, podle některých odhadů až 1,5 bil. Kč. Pokud vláda nepřehodnotí své výdajové priority, pak si počkáme ještě nejméně 20 let. Představa, která jemně řečeno zamrzí a hrubší povahy naštve a zvolí jiná slova… Copak nemáme nárok na úsporu času z dobudovaných dálnic a rychlostních silnic, copak nechceme využívat komfortu z rychlé železnice? To nám nevadí, že nebezpečná místa budou mnohde stále nebezpečná? Otázek mě napadá hodně… Ale bez peněz toho bohužel moc nezvládneme.

Dovolím si ještě jednu poznámku. Evropské zdroje pro léta 2007 až 2013 byly slibnou příležitostí, jak situaci v dopravní infrastruktuře zlepšit. To ale platí při zásadním předpokladu, že stát přidá národní zdroje k těm evropským a že realizace dopravních projektů bude probíhat přesně podle evropských regulí. Po čtyřech létech vyplouvají postupně informace, že je to u nás typicky po česku. Situace je asi hodně vážná, když už samotný SFDI v návrhu rozpočtu připouští, že vlivem vyřazení projektů nebo částí nákladů projektů Evropskou komisí hrozí riziko nedočerpání evropských zdrojů ve výši 20 miliard Kč. Ministr dopravy, který by měl mít přece nejlepší informace ze svého resortu, pak dokonce hovoří až o 36 miliardách. Vedle peněz mi ale chybí sada opatření, která zajistí, aby se o peníze z Evropy nepřišlo.

Co je vlastně hlavním cílem? Vláda hledá na jedné straně cestu, jak zvýšit konkurenceschopnost národního hospodářství a v přijatých strategiích vymezuje nezbytný předpoklad v kvalitní dopravní infrastruktuře, na druhé straně razí politiku škrtů, které ale zcela jistě tuto kýženou prosperitu a konkurenceschopnost nezajistí. Je na místě připomenout, že význam investic do dopravní infrastruktury je pro rozvoj ekonomiky jednoznačný a nezpochybnitelný. To jinde si na rozdíl od nás vlády význam investování do rozvoje dopravní infrastruktury především v době stagnace ekonomiky a potřeby jejího oživení uvědomují. Příkladem je třeba Německo, nebo aktuálně Itálie. Tamní ministr financí v reakci na snížený rating státu připravuje fiskální pobídky pro soukromý sektor, které mají stimulovat investice do dopravní infrastruktury (počítá se např. s výstavbou dálnice mezi Římem a Benátkami za osm miliard EUR).

Ale zpět k realitě. Co vlastně vyřeší posílení rozpočtu SFDI o čtyři miliardy Kč? Možná na pár dnů uklidní koaliční vody. Ale projektanty, stavaře, uživatele dopravních cest, ale ani ekonomické experty nenadchne. Kdy tedy bude lépe? Otázka, na kterou se těžko bude hledat odpověď. S ohledem na dobu přípravy dopravních staveb, jejich složitost a dobu realizace tady určitě neplatí, že nemusí pršet, ale že stačí, když kape. Bohužel bychom potřebovali liják, za pár kapek v podobě čtyř miliard Kč se sluší poděkovat, ale ve své podstatě vláda problémy v této oblasti nevyřešila.

Autor

• Ing. Švagr Pavel CSc.