Most ev. č. 10582-2 – přepad rybníka Bezdrev

• Foto

HISTORIE MOSTU 
Historie mostu je zastřena nejasnostmi. Dosud není opatřen inventářem archivní fond Velkostatek Hluboká nad Vltavou a tak nelze jednoduše dohledat potřebné údaje. Rozsah tohoto příspěvku neumožňuje podrobněji publikovat získané informace. Most je v rámci jihočeského regionu významnou technickou památkou. Přesné datování stavby neznáme, dle poznatků se přikláníme k dataci do období 1770 – 1780 (starší část o dvou otvorech), resp. 1880 – novější část o jednom otvoru). Zvlášť významné je zapojení mostu jako ryze technického historického díla do prostředí hráze rybníka.

Z památkového i architektonického hlediska je most hodnotný prakticky v celém rozsahu. Hodnotné jsou veškeré historické konstrukční části a detaily mostu (klenby, stěny, parapety, chrliče, kvádry s datováním, zbytky povrchových úprav – omítky a kvádrování). Hodnotu stavby zvyšuje vysoký stupeň autenticity všech konstrukcí a detailů. Most můžeme řadit spíše do barokního než renesančního období.

PRŮZKUMNÉ PRÁCE 
Geologický a stavebně technický průzkum
Na mostě byl proveden geologický a stavebně technický průzkum mostu. Účelem průzkumu (vrty, kopané sondy) bylo ověření rozměrů, založení, skladeb vrstev případně nalezení prvků pro vročení starší části stavby. Mostní pilíře a opěry jsou založeny na ulehlém jílovitém písku nebo ulehlém písčitém jílu v hloubce 0,9 – 1,0 m pod terénem. Základové zdivo je z kamenů na vápennou maltu. Založení na dřevěném roštu nebo pilotách průzkum nepotvrdil. Klenba tří oblouků je rovněž kamenná na maltu vápennou. Klenba byla pod vozovkou opatřena vrstvou písčitého jílu tuhé až pevné konzistence. Hladina podzemní vody se ustálila na 2,3 m pod terénem a koresponduje s hladinou Bezdrevského potoka. Průzkum potvrdil, že špatný stav mostu byl zapříčiněn nefunkčním odvodněním vozovky (zatékání do konstrukce mostu) a v 70. – 80. letech minulého století provedeným torkretovým nástřikem zadržujícím vlhkost ve zdivu.

Stavebně historický průzkum, doplňkový průzkum
V rámci dokumentace DSP/ZDS byl dle požadavku Národního památkového ústavu zpracován stavebně historický průzkum mostu, který nedestruktivní metodou zhodnotil vývoj a dostupné informace, historické souvislosti a stanovil zásady pro opravu mostu.

V rámci RDS byl zpracován doplňkový průzkum z několika důvodů. Ani pátrání, ani posouzení v rámci předchozího průzkumu nepřineslo informaci ohledně přesnějšího data vzniku mostu. Závažnějším důvodem byl předpoklad existence architektonických článků a detailů, dosud skrytých pod novodobým pláštěm z torkretu. Vzhledem k předpokladu hloubkových zásahů do mostního tělesa bylo třeba podrobněji vyhodnotit historické konstrukce a pak určit způsob obnovy buď formou rekonstrukce, nebo restaurování.

Předpoklad získání bližší informace ohledně vročení stavby se naplnit nepodařilo. Základní datace vzniku mladší části mostu byla potvrzena dvojicí vytesaných záznamů z r. 1880. Žádný z odkrytých kamenů na mostě již dataci neobsahoval a ani v odkryté části konstrukce se nenalezl např. dřevěný prvek, který by analýzu pro dataci umožnil.

Pro zjištění skladby spárovacích malt a pojiva spárovaného zdiva ve třetím mostním otvoru bylo zpracováno laboratorní posouzení, které potvrdilo, že pojivem je v regionu méně často používané hydraulické vápno. Nový materiál pro rekonstrukci a opravu poškozeného spárování byl zvolen na téže bázi. Náročnější bylo určení způsobu provedení vytlačovaných linek vytvářejících iluzivní spárořez a použité pigmentace. Pokusy na místě bylo zjištěno, že linky byly prováděny vtlačováním uhlíkatého železa do čerstvého podkladu. Takto byla provedena oprava původního, tak i nové spárování.

Průzkum odhalil, že spárování třetího mostního otvoru bylo přetaženo cca 70 cm i na plášť starší části mostu a nepravidelně ukončeno. Toto bylo dodrženo i při rekonstrukci, protože na přechodu obou stavebních fází bylo zdivo návodní strany z důvodů rozsáhlé statické poruchy nově přezděno. Odstraněním torkretu byly také přesně identifikovány spáry napojení zdiva mezi starší a mladší částí, viditelnější po odstranění vnitřního zásypu mostu. Pro obnovu autenticity byla tato substance (jako torkret pocházející ze 70. – 80. let minulého století) nahrazena zdivem z lomového kamene z místních zdrojů.

V rámci identifikace architektonických článků a detailů byly zjištěny dva z původních tří žulových chrličů s oblým ukončením a tzv. bradou. Oba byly po opravě ponechány in sittu. Na severní (novější) straně pak byly nalezeny nárožní žulové odrazníky, po konzervaci rovněž vrácené na místo. Dalšími významnými články jsou soklové kameny návodního a povodního břitu ledolamu středního pilíře jižní (starší) části mostu. Ty jsou doplněny na návodní straně i u protilehlých patek kleneb a to s jednostrannou pohledovou plochou. Hladké plochy těchto kamenů jsou pojednány hloubenou linkou s vykrojením při nárožích. Dno ve třetím otvoru (odtoku z rybníka) je provedeno jako kamenná zádlažba do rámové konstrukce z dubových hraněných trámů členěná do rastru. V jižní části povodní poprsní zdi je nad linií vrcholů kleneb patrná fáze vystupujících kamenů. Jedná se ale o technologii spáry pracovní, nikoliv o pozdější vyzdívku. Na vnitřním líci poprsních zdí se zachovaly ve větších plochách starší omítky. Sondážně byla zjištěna jejich skladba i vápenné nátěry. Obě poprsní zdi byly v patě rozšířeny dovnitř v úrovni původní vozovky. Starší dlažba se pod novodobými vrstvami vozovky nezachovala.

Stav před rekonstrukcí
Starší část mostu o dvou otvorech má světlost kleneb 6,80 m, novější otvor nad odtokem z rybníka má světlost 3,99 m. Objekt měl dvě zásadní poruchy. Na návodní straně vyboulení zdiva v místě odvodňovače (tyto byly cca 200 – 250 mm pod živičným povrchem, byly zanesené a ne zcela funkční) s následkem vypadnutí zdiva. Tato porucha zasahovala do obou stavebních fází mostu. Na povodní straně po podemletí původního opevnění koryta byla zčásti odhalena základová spára staršího dvouklenbového mostu. Porucha zasahovala především do starší části mostu. Dle prohlídky při průzkumu toto podemletí základu mělo lokální charakter. Obě poprsní nadezdívky (návodní i povodní) byly v novější části mostu nad odtokem po předchozí havárii částečně vyplněny litými betonovými bloky. V římsových zdech byly trhliny, na straně od Dasného byla již římsa dozdívána. Výška římsových zdí nad vozovkou byla různá a především nesplňovala požadavek na výšku 900 mm nad povrchem vozovky pro jejich šířku větší než 500 mm.

REKONSTRUKCE MOSTU 
Celá stavba kromě rekonstrukce mostu se týkala výškového řešení komunikace, byl zřízen provizorní most pro pěší a cyklisty šířky 3 m (turisticky exponovaná oblast), bylo realizováno opevnění břehu na odtoku Bezdrevského potoka z rybníka Bezdrev.

Stávající konstrukce klenutého mostu byla zachována a její sanace byla realizována v souladu s podmínkami NPÚ pracoviště Č. Budějovice a odboru památkové péče MM Č. Budějovice. Půdorysný (křivolaký) tvar římsových zdí zůstal zachován, výškové vedení pokrývky římsy po nadvýšení římsových zdí (při snížení nivelety komunikace) odpovídá sklonům původního povrchu pokrývky říms. Je zachováno stávající šířkové uspořádání na mostě (světlá šířka 4,90 m), cílem nebylo zvyšování zatížitelnosti mostu ve smyslu dosažení zatěžovací třídy B dle ČSN 736203. Snížením nivelety komunikace na mostě a přiměřeným nadezděním čelních zdí bylo docíleno požadovaného parametru – výšky
horní hrany římsy 900 mm nad povrchem vozovky při šířce římsy min. 500 mm.

Bourání
Po téměř úplném mechanickém odstranění pláště z torkretu byla odkryta skladba původního zdiva z lomového a sbíraného kamene. Původní omítaný plášť byl z vnějších stran zcela degradovaný – byla provedena jeho rekonstrukce formou zatírané tenkovrstvé omítky, charakteristické pro zdivo technických a účelových staveb sklonku 18. a počátku 19. století. Po odstranění torkretu bylo patrné, že malta mezi kameny má vysokou vlhkost. Tento stav se po snesení živičné vozovky a nadnásypů rychle zlepšil. Koruna poprsních zdí byla kryta dvojitým pásem na koso skládaných ostře pálených cihel – to je typické pro místní vrchnostenské stavby od poloviny 19. století. Stav cihel pod neprodyšnou vrstvou torkretu však nedovoloval jejich opětovné použití. Současně byly vybourány ty betonové a kamenné části čelních zdí, které nejsou historické. Nad pilíři byla nalezena tzv. stálá zařízení mostu-trojice obetonovaných rour s betonovými zátkami s těsnící asfaltovou zálivkou, určená k destrukci mostu trhavinou.

Sanace
Provedením výkopů byl doplněn předchozí bodový průzkum stavu zdiva na rubu kleneb a bylo rozhodnuto, že nebude provedena zpevňující rubová injektáž zdiva kleneb. Sanace kaverny na rozhraní starší a novější části mostu byla dalším krokem pro zajištění mostu. Pod OP2 byla průzkumnými pracemi při zpracování DSP/ZDS evidována na povodní straně mostu kaverna v důsledku absence opevnění břehu. Před zahájením prací na mostě došlo ještě ke zhoršení tohoto stavu. Při přípravných pracích (odsekání torkretu) se odtrhl větší blok zdiva a byl patrný skutečný rozsah poškození pod a za opěrou. Strop a boky kaverny byly stabilizovány torkretovým nástřikem, blok rozebrán a byl postupně vyzděn líc zdiva. Prostor kaverny vyplnil beton prokládaným kameny a následně byl doinjektován cementovou směsí. Toto místo je chráněno opevněním břehu kamennou rovnaninou. V odtokovém otvoru č. 3 byla po zjištění průsaků v opěrách při vypouštění rybníka provedena výplňová injektáž na bázi dvousložkového PUR. Podél základů opěr starší části byla provedena zahloubená ochrana základové spáry železobetonovou zídkou.

Římsy, zdi, pokrývka
Stávající čelní zdi byly dozděny resp. nadezděny z kamenného zdiva o cca 200 – 250 mm, aby nebyl narušen původní ráz. Do nadezděných a nově vyzděných částí byla vložena do spár helikální výztuž průměru 6 mm pro zvýšení tuhosti zdiva. Podobným způsobem pomocí helikální výztuže byly sanovány trhliny ve zdivu. Pokrytí horního povrchu říms bylo původně požadováno z cihel, ale nikoli z tažených ostře pálených cihel. Sortiment ražených cihel zase nepokrýval potřebnou šířku římsy. Ručně vyráběné zakázkové cihelné prvky nedosahovaly všech kvalitativních parametrů. Byla tedy zvolena kamenná pokrývka ze žulových desek (mrákotínský typ) tl. 70 mm. Desky v délce 450 – 750 mm byly osazeny na zdi pomocí kamenických kotev. Horní povrch a boky desek jsou dvakrát hrubě tryskané, hrana mezi horní plochou a boky je opracována osekáním.

Mostní konstrukce byla opatřena novým odvodňovacím systémem. Původní chrliče byly ponechány (některé byly využity pro odvodnění vozovky) a byly doplněny nové chrliče ze žuly. Dále byl osazen v místě odvodňovacího žlábku komunikace mostní odvodňovač (třída zatížení D400) s prodlouženým hrdlem a přímým bočním odtokem. Systém odvodnění navazuje na izolační systém a jeho spádování. Na rozhraní starší a novější části mostu je umístěna příčná drenáž DN 200, která je vyvedena do nového žulového chrliče vsazeného do zdiva mostu. K drenáži je voda svedena geodrénem se spodní nepropustnou vrstvou. Na obou koncích mostu je příčná drenáž DN 150 vyvedena na terén
a dlážděným skluzem k patě svahu silničního tělesa.

Prostor mostu je kompletně opatřen izolací z asfaltových pásů z modifikovaného asfaltu, které jsou doplněny ochrannou geotextilií a geodrénem. Na svislých plochách je izolace plnoplošně upevněna k omítkou zarovnanému povrchu rubového zdiva. Za krajníky je systém izolace a geodrén po délce mostu ukotven nerezovou lištou tl. 4 mm do zdiva. Na ploše rubu kleneb je izolace volně uložená. Pod vozovkou je umístěn další geodrén pro odvedení vody z dlážděné vozovky. Izolační systém je napojen i na mostní odvodňovač s bočním odtokem. Cementová stabilizace snižuje tlaky na poprsní zdi.

Vozovka na mostě je dle požadavků NPÚ dlážděná, kroužková ze žulových kostek 8/10 (mrákotínský typ – směs odstínů bílošedá, šedomodrá a žlutá). Vozovka je na mostě a před mostem opatřena krajníky, před mostem v betonovém loži. Dlážděná vozovka je jednostranně spádovaná směrem k návodní straně ve sklonu 2,5 % a je ukončena dlážděným žlábkem z drobných kostek 8/10 šířky 400 mm a žlábek je opět lemován krajníky. Spáry jsou vyplněny dle ČSN 736131-1 drceným kamenivem 4/8. Most není opatřen typovým zábradelním svodidlem, funkci zábradlí přebírají čelní zdi výšky min. 900 mm (šířka 500 mm).

Základní údaje o stavbě

• Investor: Jihočeský kraj
• Dokumentace DSP/ZDS, RDS: IKP Consulting Engineers, s. r. o., Praha
• Hlavní zhotovitel stavby: EUROVIA CS, a. s., závod České Budějovice

POUŽITÍ LITERATURA A PRAMENY: 

• Bezdrev – most v hrázi rybníka – stavebně historický průzkum, 2010; Ing. arch. Jan Pešta, Rybářská 2281, Nymburk, Mgr. Jarmila Hansová, Holubov 153
• Státní oblastní archiv Třeboň
• Národní památkový ústav, UOP Č. Budějovice – Evidenční list nemovité kulturní památky, Kohlíček, 2007

Bridge reg. No. 10582-2 – Bezdrev pond overflow
The listed bridge consists of two parts of different age. The older part with two bridge arches dates back to 1770 – 1780; the newer one with one bridge arch dates back to 1880. The repair of the bridge includes the complete removal of the cement coating, replacement of concrete wall parts with stone masonry, elevation of parapet walls, a new insulating system, and drainage. 

Autoři

• Ing. Sýkora Jan
• Ing. Mičan David