Výpravní budovy – téma dneška

• Foto

Jak je již uvedeno v jiném článku, demolice historické budovy se v návrhu rekonstrukce stanice objevila v druhé přípravné dokumentaci, a to na základě rozhodnutí investora. To bylo podložené poměrně důkladnou multikriteriální analýzou. Ta ukázala, že varianta rekonstrukce historické budovy je dražší, a to ne kvůli vlastní budově, ale kvůli nákladnému příjezdu k ní (dlouhé šikmé podjezdy). Dále ukázala, že hlavními nevýhodami je právě komplikovaný příjezd a nemožnost umístit všechny drážní technologie do budovy.

Demolice historické budovy prošla vcelku bez povšimnutí přes proces územního řízení a EIA. Zhruba čtvrt roku po vydání rozhodnutí o umístění stavby podal pan Martin Kadrman podnět na prohlášení budovy za kulturní památku. Zhruba ve stejné době SŽDC vypsalo výběrové řízení na zpracování projektu stavby počítajícího s demolicí historické budovy.

Zatímco jsme v roce 2008 začínali projekční práce, Ministerstvo kultury zahájilo správní řízení s majitelem objektu – s Českými drahami a.s. Veškeré dotčené orgány (NPÚ, MěÚ, Krajský úřad) doporučily prohlášení. České dráhy a. s. a Správa železniční dopravní cesty, s. o. naopak vyjádřily nesouhlas. V srpnu 2008 ministerstvo vydalo rozhodnutí o „neprohlášení“.

Na podzim 2008 byla vyhlášena petice za záchranu budovy, a to občanským sdružením Nádraží nedáme! pod vedením pana Martina Kadrmana. Petici podepsalo 16 781 občanů. Nechci snižovat občanskou angažovanost, ale je otázkou, kolik z těchto lidí mělo alespoň trochu ucelené informace nejen z médií a od občanského sdružení. Nevsadil bych si více než na pár desítek.

Rok 2009 v této kauze, to už byl projekt stavby v podstatě hotový, odstartovalo mimořádné zastavení Pendolina ve stanici Ústí nad Orlicí, ze kterého vystoupil ministr dopravy Petr Bendl, a prohlásil, že se budova bourat nemusí. Co s ní dál se ale nikdo nedozvěděl. Nicméně v květnu 2009 byla napodruhé budova za kulturní památku vyhlášena, i když nepravomocně (nabytí právní moci přišlo o více než rok později v srpnu 2010).

Od roku 2009 se také vedou bezvýsledné diskuse o rekonstrukci a využití tohoto objektu. Mimochodem – do dnešního dne žádný posun. A tak „stará dáma“, navzdory proklamacím politiků na kontrolních dnech stavby typu „Už bychom s budovou měli něco udělat, ať se její rekonstrukce stihne, než skončí stavba!“, zůstane chátrat uprostřed nového nástupiště a kolejiště. Pardon, abych to nesnižoval, byly natřeny sloupy přístřešku ve stanici a přilehlé omítky.

Na jaře 2010 vypisuje SŽDC výběrové řízení na přepracování projektu stavby s ponecháním historické budovy nádraží. Zdůrazňuji slovo „s ponecháním“, nikoliv s rekonstrukcí.

V říjnu 2010 vydávají ministerstva kultury a dopravy tiskovou zprávu, že se dohodla na rekonstrukci historické budovy. Je to jak v jednom raději nejmenovaném filmu – všichni o rekonstrukci mluví, ale plány a peníze nikdo nikdy neviděl.

Už jsem to na stránky SUDOP Revue psal – rozumím tomu, že pro nemalou část lidí je demolice historické budovy nepřijatelná. Rozumím tomu, že společnost dojde k závěru, že nějaká budova je tak hodnotná, že je ve veřejném zájmu potřeba ji zachránit. Ale pak ta společnost má i budovu opravdu zachránit, resp. uvolnit peníze na její nutnou rekonstrukci. Obyčejného člověka, např. tolik omílaného daňového poplatníka, vůbec nezajímá, jestli to zaplatí stát, nějaká státní organizace či akciovka ve vlastnictví státu. Ve všech jsou to veřejné prostředky.

Na závěr tohoto článku mělo být připojeno i jakési poučení. Jak ale o tom stále přemýšlím, žádné zázračné řešení není, natož aby bylo jednoduché. Za současného právního stavu může za kulturní památku navrhnout kdokoli cokoli a hlavně kdykoliv, i když je na stavbu územní rozhodnutí, i když je hotový projekt. Ohlédl jsem se do minulosti a marně přemýšlel, co jsem měl udělat jinak:

• územní řízení probíhalo na místním Stavebním úřadě v Ústí nad Orlicí, pracovníci („oustečáci“) tedy stanici i její historickou budovu dobře znali,
• pro územní řízení se vyjadřoval orgán ochrany památek – odbor školství, kultury, mládeže a tělovýchovy, opět „oustečáci“ v Ústí nad Orlicí (upozornil pouze na ohlašovací povinnost Archeologickému ústavu a konstatoval, že stavba není na území památkové rezervace, památkové zóny, ochranného pásma ani v prostředí kulturní památky a tudíž že nebude vydávat závazné stanovisko),
• vyjadřovalo se i Východočeské muzeum v Pardubicích, které jen opět upozornilo na nutnost archeologického dohledu,
• stavba byla projednávána s architektem města Ústí nad Orlicí i se samosprávou města,
• v rámci územního řízení se mohli se stavbou seznámit a připomínkovat i občané, osadní výbory, spolky či občanská sdružení,
• podobně se kdokoliv mohl ke stavbě vyjádřit v procesu EIA.

Problém podle mne je v tom, že Národní památkový ústav se zabývá objekty tehdy, když jsou na území památkové rezervace, památkové zóny, ochranného pásma, anebo když jde o kulturní památku. Pokud tomu tak není, tak říká, že mu věc nepřísluší a neřeší to. Případně že nemá kapacity na to, aby sledoval i jiné architektonicky zajímavé objekty, které kulturní památkou nejsou, natož aby je nějak systematicky vyhledával. Takže vlastně režim těchto „zajímavých“ staveb není dořešen a v podstatě záleží jen na tom, kde se o čem a kdo dozví, případně jestli si za tím pak půjde s vytrvalostí pana Martina Kadrmana. Což zrovna hladké přípravě staveb neprospívá. Takže po absolvování anabáze historické budovy v Ústí nad Orlicí rady opravdu nemám. Navíc – jsem přesvědčen, že anabáze bude ještě několik let pokračovat. A slovem „několik“ nemyslím dva nebo tři roky.

A protože nová budova, politicky nazvaná „vstupní objekt“, je v médiích, na webech i mezi politiky haněna, připojuji pár záběrů, abyste si obrázek mohli udělat sami. Bez ohledu na ne nevýznamné diskuse, jestli budova byla nutná či její funkci měla plnit budova historická. O tom jsme rozhodovat jako projektanti nemohli.

Railway Buildings – Contemporary Topic
We have experienced some ups and downs with the original historic railway building in Ústí nad Orlicí. But it is not the only case; as I stated in the title of the article, this topic has been currently relevant, as confirmed by the younger buildings in Havířov and Vítkovice, being “building-sisters” of the “old lady” from Ústí. As it has been stated in another article, the demolition of the historic building appeared in the design of the station reconstruction in the second preparation documentation, based on the investor’s decision, which was supported by a rather detailed multi-criteria analysis. The analysis revealed that the option of reconstructing the historic building was more expensive, and not because of the building itself, but because of a costly access to it (with long sloping underpasses). It also revealed that the disadvantages included the complicated access and an impossibility of placing all the rail technology into the building.

Autor

• Ing. Krsek Miroslav