mmcité plus mění tvář nádraží v Česku i ve světě

• Foto

Emoce, které na nádražích vznikají mezi lidmi, jsou neopakovatelné. Zastřešení je jen jakýmsi svědkem. Neupoutává na sebe pozornost. Cestující si mají zapamatovat to, co se mezi nimi odehrálo a nástupiště mají být k nim pokorné. „Ostrovní nástupiště by neměly mít ambici výtvarných děl, solitérních staveb. Mají působit jako kvalitní mobiliář. A ten je dobrý v okamžiku, kdy neobtěžuje. Má jít o čistý tvar, který má ale vzbudit emoci,“ myslí si zakladatel firmy mmcité plus a designér Radek Hegmon. I přesto je ale každé ostrovní nástupiště v nějakém detailu nové, jiné. Je to podobné jako s designem aut. Základní tvar zůstává víceméně stejný, mění se jen drobnosti. Dodržuje se to, co už funguje, nehledá se úplně nová cesta. Každá převratná novinka bez aplikování zkušenosti buď nefunguje nebo je extrémně drahá. Platí to i pro zastřešení vlakových nádraží. „Máme věčný konflikt s designéry, kteří občas své produkty nevnímají z praktické, užitné stránky. Často je musíme krotit. Snažíme se nepotlačit jejich tvarový nápad, ale zároveň musíme prosadit funkčnost. Když to řeknu nadneseně, říkáme jim, že voda do kopce nikdy nepoteče,“ usmívá se Tomáš Graubner, hlavní konstruktér firmy mmcité plus.

Ta je průkopníkem v prosazení designu i u tak zdánlivě jednoduchých staveb, jako jsou zastřešení vlakových nádraží a zastávek. V devadesátých letech nikdo nechtěl přístřešky navrhovat, měnit tvar těch stávajících. Stačilo, když na lidi nepršelo. Ta doba je už sice dávno pryč, pořád ale platí, že designér je pod tlakem rozpočtu, funkčnosti. Železnice potřebují unifikované stavby, které se jednoduše udržují. Atypické objekty v sobě skrývají provozní problémy. „My se ale snažíme vnést do zastřešení peronů náladu, design. Například v Trenčíně jsme si pohráli s barevným sklem, se světlíky. Ty pomocí světla a stínu vytváří atraktivní výtvarný prvek. Chceme, aby naše přístřešky působily co nejjednodušeji a zároveň v sobě měly atraktivní detail,“ popisuje Radek Hegmon. Nádraží v Trenčíně považuje mmcité plus v mnoha směrech za novátorské. Je důkazem, že z typizovaného přístřešku lze vytvořit vizuálně zajímavý prostor, který je kultivovaný, funkční a příjemný pro uživatele. K tomu přispělo i použití nového mobiliáře a barevné grafiky. „Grafické zpracování nebývá na nádražích příliš řešeným tématem, často zůstává u dodržení standardních drážních nápisů. V Trenčíně se nám poprvé podařilo adekvátně začlenit grafiku do výsledné podoby nástupiště, zapojit tak název stanice do celkového grafického stylu. Zároveň jsme vytvořili prostor, který s čekajícími lidmi komunikuje a směřuje je do chráněných míst s příjemnou atmosférou,“ je přesvědčený designér firmy Jan Talik. Zelená grafická linka, zelený skleněný paraván tak uklidňuje cestující čekající na vlak. Cítí se na perónu dobře. Nejsou ve špinavém prostředí, nic je neobtěžuje. Nejsou roztěkaní složitou stavbou. Můžou se soustředit na sebe, na své myšlenky. Nádražní prostor nemusí být unifikovaným místem. Pokud je dobře navržen a obsahuje funkční detaily, cestující podprahově cítí, že je prostor kolem něj promyšlený. Souhra designéra, projektanta, konstruktéra a projektového manažera dopadla v Trenčíně skvěle. „To je naše velké plus. Zákazníkovi umíme nabídnout komplexní služby. Silnou technickou podporu při realizaci jeho představ od návrhu až po dokončení stavby. Při zpracování realizační dokumentace se snažíme ovlivnit ostatní profese (elektro, osvětlení, orientační systém, zdravotně technické instalace atd.) v umístění zařízení (přívodních kabelů, konzol atd.) tak, aby nenarušovala vzhled konečného díla. Stejně postupujeme i v případě, kdy realizujeme dílo, které není námi navrženo,“ říká projektový manažer mmcité plus Tomáš Trchalík.

Stavby podle cizího návrhu si firma vyzkoušela hlavně ve Švýcarsku a nebo v Německu, kde staví pro Deutsche Bahn. Momentálně například největší německý projekt zastřešení nádraží ve Würzburgu. „Německý zákazník hlavně oceňuje naši kvalitu zpracování pohledových ocelových konstrukcí,“ vyzdvihuje předseda představenstva Pavel Dokulil. Spolumajitel firmy Radek Hegmon k tomu dodává: „Spolupráce s různými projektanty, architekty naši firmu jedině posouvá dál. Snažíme se pochopit uvažování jiných a díky tomu si my sami utváříme náš vlastní názor.“ Velkou výhodou bílovické firmy je také používání širokého spektra materiálů, pro které se velmi často během vývoje najde zcela nové, netradiční použití. Často i s vyšší životností nebo odolností proti poškození. „Improvizujeme, nad materiály přemýšlíme. Používáme netradiční technická řešení. Já osobně mám rád rekonstrukce historických nádraží,“ přiznává konstruktér Tomáš Graubner. Svoji vášeň tak mohl „ukojit“ hned na několika velkých projektech. Například během rekonstrukce plzeňského hlavního nádraží, které patří ke kulturním památkám. Konstrukce zastřešení nástupišť je provedena podle dobových výrobních a architektonických standardů. Z litinových zdobných sloupů s přiznaným dřevěným záklopem střešního pláště. „Celá repase proběhla pod pečlivým dohledem pracovníků památkové péče. Repase ocelových konstrukcí nástupišť byla prováděna dílensky v prostorách mmcité plus a následně zpětně kompletována na místě stavby. Naopak nýtované konstrukce příčné haly byly repasovány přímo na místě,“ popisuje složitosti rekonstrukce Tomáš Graubner. Byla to velmi detailní logistická operace. Vše se na místě rozebralo, každý díl měl svůj štítek, aby se pak po repasi dostal na to správné původní místo. Další velkou zakázkou je náročná rekonstrukce zastřešení haly Hlavního nádraží v Praze. Probíhá totiž za plného provozu. „Rekonstrukce spočívá v repasi kovové konstrukce a protikorozní ochrany. V repasi a výměně fasádních panelů a skleněných výplní v nich. Výměně skleněných výplní světlíků, střešní krytiny, klempířských prvků a v provedení nové elektroinstalace a osvětlení,“ vyjmenovává přesný postup na stavbě její manažer Tomáš Trchalík. Dokončení opravy pražského „hlaváku“ je v plánu v roce 2017. A jaké další výzvy na vlakových nádražích mmcité plus čekají? Vizionáři firmy teď pracují s využitím prostoru nástupišť. Přemýšlejí nad tím, jak ještě zlepšit, zpříjemnit cestujícím dlouhou chvíli při čekání na vlak. Někdo potřebuje intimní místo pro soukromý telefonát, jiný se chce schovat před hlukem vlaků. Někteří lidé si rádi postojí, jiní vyhledávají pohodlí lavičky. Hledání cesty k naplnění těchto potřeb a přání lidí je filozofií mmcité plus. Tak uvidíme, s čím lidé z bílovické firmy přijdou.

Autor

• mmcité+ a.s.