„Lávka u Strakonického hradu – strategický prvek města, co se týče bezpečnosti,“

• Foto

Kde jsou historické kořeny vzniku lávky u Strakonického hradu?
Vrátím se do roku 2002, kdy jsme ve Strakonicích měli jednu parovodní lávku uprostřed mezi dvěma mosty Ellerova a Jana Palacha. Říkali jsme si tehdy, že na tomto místě by bylo dobré postavit lávku pro pěší. A tehdy, v létě 2002 přišla povodeň a parovodní lávku nám „sestřelila“. Tak jsme měli najednou důvod lávku pro cyklisty a chodce udělat. Nakonec jsme se rozhodli, že postavíme lávky dvě – jednu na místě bývalé parovodní lávky a druhou u hradu, která by spojovala sídliště s hradem a rekreační zónou.

Jak vnímali občané města fakt, že se budou stavět lávky dvě?
Lidé měli obavy, jak se nová lávka bude „hodit“ k historickému hradu, jak celkově ovlivní vzhled Strakonic, kde na ně vezmeme peníze a tak dále. Nakonec obyvatelé Dražejova přišli s požadavkem postavit ještě třetí lávku.

Kolik peněz lávka u hradu stála a z čeho byla financována?
Lávka stála cca 63 milionů korun a hrazena byla z větší části z Regionálního operačního programu NUTS II a poté z městského rozpočtu.

Jaký má podle vás lávka pro Strakonice význam?
Je to strategický prvek, co se týče bezpečnosti města – v případě potřeby po ní může přejet hasičský vůz či sanitka. Díky lávce vzniklo hojně využívané propojení městských částí.

Ovlivnila výstavba lávky chod města?
Stavba probíhala bez problémů, od výběrového řízení, které bylo zadáno velmi přísně a to poměrně silným firmám, přes výrobu složité konstrukce, montáž lávky v nezvyklých podmínkách, protože břehy Otavy nejsou úplně ideální, až po její celkové dokončení. Dokončena byla těsně před termínem. Všichni dle mého názoru pracovali s maximálním nasazením. Stavba naštěstí neovlivnila život města, protože byla naprosto izolovaná. Teprve po svém zprovoznění byla zakomponována do města a nyní je jeho plnohodnotnou a nedílnou součástí.

Proč jste zvolili řešení visuté konstrukce?
Radnice volila z možností obloukového mostu, příhradového a dalších a shodla se na jemné nitkové konstrukci. To zejména z toho důvodu, že tato konstrukce nebude v krajině tak nápadná a navíc víme z historických rytin města, že tu takový most býval. Byl asi o 200 metrů níž, tam co je nyní most Jana Palacha.

Co vnímáte jako největší problém s touto stavbou?
Ta nejdramatičtější věc se stala právě v den, když se lávka představovala. Večer, při slavnostním otevření se tu sešlo obrovké množství lidí – kolem pěti tisíc. Přestřihli jsme úspěšně pásku, vypravili se na most – vedení radnice, zhotovitel a za námi všichni přihlížející. V polovině mostu se najednou celá konstrukce začala hýbat – houpala se a skákala.

A co na to říkali odborníci, statici?
Vedoucí projektant Ing. Václav Mach prohlásil, že to byla ta nejatraktivnější zátěžová zkouška, jakou si lávka mohla přát a ukázala skvělé vlastnosti použité lanové konstrukce.

Je pravda, že při slavnostním otevření byla lávka zatížena o něco víc než při statických zkouškách, které prodělala.

Další problém vznikl na začátku užívání lávky. Lávka byla zprovozněna na podzim a hned se ojínila, takže to velice klouzalo. Nakonec jsme to vyřešili klasickým solením.

Hovořil jste o tom, že chcete stavět lávky dvě. Jak to v současné době vypadá s druhou lávkou?
Co se týká druhé lávky, skončilo se u územního rozhodnutí. V této chvíli nebude rada města pokračovat na dalším projektu. Necháme rozhodnutí na novém vedení města. Připravené v deskách to máme.

Druhá lávka měla původně stát uprostřed mezi dvěma mosty – mostem Jana Palacha a Ellerova. Nedošlo však k dohodě s majiteli pozemků, a tak byla posunuta asi o 80 metrů níž. Tím se posunula asi na vzdálenost 230 metrů od spodního mostu a spojovalal by Palackého náměstí a ulici Na Ohradě. A byly slyšet takové názory, že to je příliš blízko sebe, že se to snad ani nevyplatí stavět. Když však sečtete vzdálenost tam a zpátky, která se pěšky musí ujít, tak je to celkově půl kilometru, a to už by se vyplatilo. Řeka, nositelka života a živitelka je bohužel v našem případě spíše brzdou. Strakonice jsou nyní spojovány třemi mosty a rozděleny řekou. Lidé, kteří se chtějí dostat z jedné strany na druhou, jedou většinou autem. Takže tu máme poměrně dost velké „pendlování“. Myslíme si, že když tu bude další lávka, přispěje to i k zlepšení životního prostředí ve městě. Lidé budou více chodit pěšky, nebo jezdit na kole, protože to budou mít naproti.

Kolik peněz by měla stát druhá lávka?
Vyšla by pravděpodobně o něco levněji než lávka u hradu – cca 50 milionů korun.

Jak hodnotíte dopravní řešení ve vašem městě?
Město Strakonice je v dolíku. Je křížem přetnuto železničními tratěmi a ještě k tomu tu máme soutok řek Otavy a Volyňky a náplavku. Dopravní situace je zde problematická – neexistuje zatím žádný obchvat. Největší stavbou, kterou město opravdu potřebuje, je vytvoření tzv. Severního dopravního půloblouku, který se plánuje od roku 1930. Zatím se postavila jen jedna jeho třetina. Pro zbývající dvě třetiny má ŘSD ČR hotové územní rozhodnutí. Po jeho zprovoznění nám již nebudou kamiony jezdit centrem města.

Rovněž bychom chtěli prosadit tzv. Východní půloblouk, který by odvedl hustou dopravu z trasy Praha – Pasov mimo centrum města.

Další ohromná stavba, ke které se schyluje letos, je přestavba železničního nádraží, železničního svršku. V rámci zdvoukolejnění tratě Plzeň – České Budějovice by měl být vybudován například podchod pod nádražím a na jednotlivých perónech výtah a schodiště pro cestující. Stavbu projektuje SŽDC sedm let a do konce tohoto roku by se mělo začít stavět.

Jakou máte strategii „budování“ města Strakonice?
Když jsme přišli na radnici před 12 lety, tak tady nebyl připravený žádný projekt. Peníze v rozpočtu zbývaly, nebylo, do čeho je investovat. Dohodli jsme se proto na strategii: mít vždy připravené projekty.

V této chvíli realizujeme například výstavbu cyklostezek – jejich součástí je právě dokončená lávka u Strakonického hradu. Město Strakonice je zapojeno v projektu Pootavské cyklostezky Karla Klostermanna. Díky tomuto projektu by se v budoucnu měly vybudovat cyklistické stezky podél řeky Otavy v celé její délce a spojit tak Sušici, Horažďovice, Strakonice a Písek.

Rovněž v současné době rekonstruujeme Velké náměstí – zejména kvůli špatnému stavu kanalizace, vodovodních a parovodních rozvodů. V této chvíli máme také rozestavěnou čističku odpadních vod za 380 milionů korun a dokončujeme rekonstrukci zmiňovaného hradu v částce 200 milionů korun.

Máme po volbách do parlamentu. Na podzim nás čekají další volby – do místních zastupitelstev. Jakou cestou by se podle vás měly Strakonice vydat?
Priority současného vedení města jsou 12 let jasné: bezpečnost, zdraví obyvatel a města a prosperita.

Strakonice by měly pokračovat v tomto směru, protože je celá řada rozpracovaných projektů, které je třeba dokončit, jež mají návaznost už na hotové projekty. Měnit prudce směr by bylo velice špatné.

Většinou jste spojován s Velikonočním ostrovem, kde jste „rozchodil“ obří sochy. S čím jste spojován doma, ve Strakonicích?
Myslím, že v každém případě to bude lávka pod hradem. Ta už mi zůstane. Mimochodem, podle mě je nádherná. To, že jsem tady ve Strakonicích vytvořil kopii Stonehenge nedaleko Velkého náměstí, pneusaura jako ekologický pokus o využití pneumatik, čtyřmetrovou tunovou plastiku, představující dudy, či sochu moai u pivovaru, je, podle mého názoru, jen tak na okraj.

Interview with Ing. Pavel Pavel, Deputy Mayor of the town of Strakonice.

Foto: archiv města Strakonice; archiv Ing. Pavla Pavla; Ludmila Doudová

Autor

• Mgr. Doudová Ludmila