Charakteristika a nátěrový systém mostu v Bělotíně

Výstavbu zabezpečuje sdružení dodavatelů silničních staveb Skanska DS a Stavby silnic a železnic, které bylo vybráno v mezinárodní veřejné obchodní soutěži. Projekt zahrnuje výstavbu rychlostní silnice o délce 2,1 km. Jedná se o čtyřpruhovou komunikaci, která má umožnit tranzitní dopravu po obchvatu obce. Navržená silnice bude vedena částečně po vysokém násypu a částečně po 580 m dlouhém viaduktu přes zemědělskou půdu, jezero a přes železniční trať. Součástí projektu je i několik nových připojovacích silnic, tři mostní objekty a úpravy přilehlých silnic.

CHARAKTERISTIKA A TECHNICKÉ ŘEŠENÍ MOSTU
Uspořádání mostu tvoří dvě samostatné spojité trámové nosné konstrukce o 14 polích rozpětí 26,28 až 47 m. Nosná konstrukce je spojitá dvoutrámová spřažená ocelobetonová, s plnostěnnými hlavními nosníky. Most je kolmý, směrově v přímý, v přechodnici a v oblouku. Je složen ze dvou nosných konstrukcí – pro každý dopravní směr jedna. Nosné konstrukce jsou uloženy na hrncových ložiscích, podélně pevné uložení je na pilířích č. 6 a 7. Příčný řez je tvořen svařovanými ocelovými plnostěnnými nosníky. Výška nosníků vychází ze zásady, že konstantní je vždy vzdálenost mezi dolní plochou dolní pásnice a dolní plochou horní pásnice nosníku, tj. 2 150 mm. Horní pásnice nosníků je zapuštěná do ŽB desky mostovky, která je spřažena s ocelovými nosníky. Spřažená ŽB deska je proměnné tloušťky – 250 až 450 mm.
Podélný sklon nosníků je 0,50%. Nosníky jsou půdorysně zakřiveny do polygonu, zlomy jsou realizovány v dílenských i montážních stycích. Nosnou konstrukci tvoří spojitý dvoutrám o čtrnácti polích. Konstrukce je navržena jako ocelobetonová spřažená s plnostěnnými nosníky.

Volná šířka mostu: 2 × 10,25 m
Šířka mostu: 2 × 12, 375 + 0,25 m
Stavební výška mostu: 2,905 m – v přímé, 2,946 m – v oblouku
Výška mostu: 8 až 14 m
Šikmost mostu: 90°
Plocha mostů: levá NK – 6.388 m², pravá NK – 6.415 m²
Generální projektant: DS – Projekce, Olomouc, HIP – Ing. Vokřál
Projektant objektu: Pris, projekční kancelář
Projektant nosné OK: Ing. Antonín Pechal, CSc., PIS Brno
Dodavatel objektu: Skanska DS
Zatížitelnost mostu: nová konstrukce je navržena na zatěžovací třídu A podle ČSN 73 6203

(pšt)

NÁTĚROVÝ SYSTÉM PRO PROJEKT MOST BĚLOTÍN
Nátěrový systém, použitý pro výše zmíněný projekt, je možné nazvat „revolučním“ v oblasti povrchových úprav mostních ocelových konstrukcí v České republice. Není to však nátěrový systém dříve nevyzkoušený. Běžně se používá pro povrchovou úpravu ocelových konstrukcí vrtných plošin na moři, které jsou vystaveny velmi agresivnímu prostředí a kde je požadována vysoká životnost povrchové úpravy. Zvolený nátěrový systém úspěšně prošel náročnými testy renomované norské zkušební laboratoře Norsok a je schválen předpisem M 501, rev. 4. Předpokládaná životnost systému je vysoká (podle ČSN EN ISO 12 944-1) a při pravidelné údržbě mostní konstrukce je reálný předpoklad životnosti více než 20 let v zadaném korozním prostředí C4 podle ČSN ISO 9223.

SLOŽENÍ NÁTĚROVÉHO SYSTÉMU
Na povrch, abrazivně otryskaný na čistotu Sa 21⁄2 (podle ČSN ISO 8501-1) s drsností MEDIUM (G) podle ISO komparátoru, byl aplikován následující nátěrový systém: základní nátěr na bázi anorganického etylzinksilikátu HEMPEL’S GALVOSIL 1571A (nominální tloušťka suchého nátěrového filmu NDFT = 75 μm), aplikovaný v dílně, a vrchní nátěr na bázi polysiloxanu HEMPAXANE 55000 (NDFT = 125 μm), aplikovaný na montáži. Celková NDFT činí 200 μm. Základní nátěr obsahuje vysoký podíl zinkového prachu, který galvanicky chrání ocelový povrch v případě lokálního poškození (např. úletem štěrku). Anorganické silikátové pojivo stárne výrazně pomaleji ve srovnání s organickými nátěrovými hmotami a je velmi odolné vůči abrazi. Vrchní nátěr je kombinací anorganického a organického pojiva (vazba Si-O-Si, modifikovaná alifatickými epoxidy) a vyznačuje se vysokou pevností a dlouhodobou odolností vůči UV záření. Odolnost vůči ztrátě lesku je, ve srovnání s běžně používanými polyuretany, cca 2× vyšší.
Vedle výše zmíněné vysoké odolnosti a životnosti nátěrového systému je nespornou výhodou aplikace pouze dvou vrstev na rozdíl od konvenčního čtyřvrstvého systému. Tím dojde nejenom k materiálovým úsporám, ale také se sníží pracovní náklady, aplikační ztráty a je méně zatěžováno životní
prostředí. Mezi určitá omezení může patřit vyšší náročnost základního nátěru na přípravu povrchu, a to zejména na kvalitu ocelového povrchu, čistotu a kotvící profil.

Autor

• (red)