Zahraniční i domácí výzvy mmcité+

• Foto

ŠVÝCARSKÁ VÝZVA

Pokud chce být někdo ve svém oboru nejlepší, musí vyrazit do zahraničí. To platí pro sportovce, vědce, lékaře, ale také pro firmu, která staví dopravní terminály. Zkušenost z ciziny vás mimo jiného naučí pracovat v kulturně i ekonomicky odlišném prostředí. Mmcité+ si to před lety vyzkoušela ve Španělsku, v mimořádně silném konkurenčním prostředí v oblasti veřejného prostoru. Ve spolupráci se španělskými architekty se spolupodílela na výstavbě, technickém řešení tramvajových tratí v Zaragoze a Murcii. Nejnovější výzvou mmcité+ je pak aktuální stavba zastávek u železničního terminálu ve švýcarském St. Gallenu. Jak se dá uspět ve Švýcarsku? Odpověď vás možná překvapí. Stačí se zúčastnit výběrového řízení a vyhrát. A taky musíte mít ve vedení firmy manažera se švýcarským občanstvím. Předseda představenstva mmcité+ Pavel Dokulil totiž dlouhodobě žije ve Švýcarsku a poslední dva roky každé pondělí brzy ráno odjíždí ze St. Gallenu do Bílovic na Zlínsku. Když zjistil, že město St. Gallen chce postavit před železničním terminálem několik zastávek, věděl, že je to pro jeho firmu příležitost. A jak už to bývá, pomohla mu znalost místního prostředí a osobní vztahy s partnery, které k zakázce přizval. „Z cyklistického klubu se znám s pánem, který vlastní ve Švýcarsku firmu na výrobu ocelových konstrukcí. Nabídli jsme mu spolupráci, vytvořili s ním sdružení a společně šli do výběrového řízení,“ prozrazuje Pavel Dokulil. Švýcarský stavební trh je pro zahraniční firmy velmi těžce přístupný. Alpská země má prestiž a renomé díky tomu, že na prvním místě není cena, ale kvalita. „Při výběrovém řízení byla cena důležitá z šedesáti procent, zatímco v Česku je to sto. Nemalou roli hrála spokojenost klientů z našich předchozích staveb,“ říká Dokulil. Švýcarský investor se totiž choval během výběrového řízení jako výzvědná služba. Požadoval reference na tři dokončené stavby firmou mmcité+ a rozhodně to nebral jako formalitu. „Zpětně jsem se dozvěděl, že úředníci ze St. Gallenu skutečně obvolali své kolegy na městském úřadu v Uherském Brodě, krajském úřadu v Ostravě nebo Litoměřicích, kde jsme v minulosti stavěli,“ dodává Pavel Dokulil. A to není všechno. Švýcarská strana si „proklepla“ i konstruktéry firmy mmcité+. „Všem účastníkům výběrového řízení poslali jeden výkres a zeptali se, jak bychom jejich technické řešení změnili, udělali jinak. Dali nám na to měsíc. Nakonec pak stejně použili svoji původní variantu, ale brali to jako test. Chtěli zjistit, jak dokážeme reagovat na jejich přání,“ oceňuje přístup Švýcarů hlavní konstruktér mmcité+ Tomáš Graubner. S tak detailním projektem se ale ještě nikdy nesetkal. Potvrdilo se, že pro Švýcary je projekt alfou a omegou. I nad zdánlivě jednoduchým návrhem zastávek pracovali projektanti tři roky. „Měli to precizní, velmi dobře promyšlené,“ říká Graubner. Švýcaři totiž moc dobře vědí, že investice do projektu se jim vyplatí. Kvalitní a do detailu dotažený projekt už totiž neumožňuje odchylky během samotné stavby. Nastavené mantinely už na začátku jsou pevně dané. Projekt je pro stavebníky písmo svaté. „Pokud jsme ale přeci jen chtěli něco změnit, museli jsme mít velmi silné argumenty. Museli jsme dokázat, že to naše řešení je lepší než jejich původní z projektu,“ popisuje Pavel Dokulil. A nešlo o peníze. Změny se netýkaly šetření rozpočtu, ale vždy byly ve prospěch technického řešení. Například se jednalo o způsob lakování a ochranu kovových konstrukcí. A zatímco v provedení stavby byli Švýcaři precizní a nesmlouvaví, v byrokracii spíše velkorysí. „Založení organizační složky nám trvalo zhruba tři dny. Zatímco v Rakousku jsou to klidně i čtyři měsíce. Švýcarsko nám také akceptovalo všechny živnosti naší mateřské firmy v Česku. Nemuseli jsme živnostenskému úřadu nic dokazovat,“ pochvaluje si Dokulil. Švýcarská zakázka je pro něj a pro společnost mmcité+, kterou řídí, velmi osobní. „Každé pondělí přestupuji v St. Gallenu na vlak na letiště v Zurichu. Dvakrát týdně kolem naší stavby procházím a můžu ji kontrolovat, stejně jako samotní Švýcaři. Díky systému přímé demokracie se totiž lidé velmi detailně zajímají o to, co se za jejich peníze staví. I proto považuji za obrovský úspěch, že se nám podařilo ve Švýcarsku prosadit.“

VÝZVY V MICHALOVCÍCH, LITOMĚŘICÍCH, VARŠAVĚ

Zcela jiné výzvě čelila firma mmcité+ ve slovenských Michalovcích. Město potřebovalo nový terminál pro autobusovou dálkovou dopravu. Zadání od úředníků bylo nelehké: máme na to málo peněz, ale přejeme si stavbu, ve které se budou cítit cestující příjemně. Kdo byl někdy v Michalovcích na nádraží, ví, že to je opravdu výzva. Okolí není vábné, není to místo, kde bych chtěl člověk při čekání na svůj spoj trávit zbytečně moc času. Lidé z mmcité+ ale přišli s řešením, které potvrdilo, že i minimální finanční možnosti nejsou výmluvou pro architektonicky a designově atraktivní stavbu. „Chtěli jsme vytvořit místo, kde budou lidé rádi čekat na autobus. Naším cílem byla oáza klidu v okolním neutěšeném prostředí. Věděli jsme, že to musí být maximálně jednoduchá a tedy levná konstrukce,“ přiznává hlavní designér mmcité+ Bob Novotný. Ten zapojil do projektu i zahradního architekta, který navrhl zelenou stěnu oddělující nádraží od okolí. Zeleň dodává cestujícím pocit svěžesti, parku, zahrady. „Michalovce s nevelkým rozpočtem díky nám získali prvek současné architektury a designu,“ dodává Novotný. Ten se podílel také na autobusovém nádraží v Litoměřících, kde naopak bylo peněz o něco více. I díky tomu vznikla stavba, která dokonce pronikla do prestižní ročenky architektů. Litoměřice jsou skvělou ukázkou toho, jak dokáže firma mmcité+ vtáhnout do projektu všechny důležité články. Ví, jak je klíčová spolupráce a souhra investora, dodavatele, architekta, designéra a projektového managera. Konkrétně pro něj byla výzvou i prosklená střecha nádraží. Kvůli teplu, údržbě, bezpečnosti. „Přímé sluneční záření ale cestující v létě neobtěžuje, protože mezi dvěma kalenými, bezpečnostními skly je filtr, který paprsky brzdí. Díky fólii je dobrá i údržba střechy. Běžný, městský prach není přes ni vidět,“ říká technik stavby Jakub Holík. Kupte si lístek na autobus do Litoměřic, přesvědčíte se o tom sami. Nebo se vydejte do Varšavy, jejíž podobu bez nadsázky firma mmcité+ také změnila. Vybral si ji totiž polský architekt Andrzej Choldzynski, který je autorem barevných přístřešků výstupů nových stanic varšavského metra. Z dálky vypadají jako motýl a konstrukčně složitá stavba ve tvaru písmena M Varšavanům zcela jasně naznačuje, kudy vede cesta do podzemí. „Vymyslet způsob osazení lichoběžníkových skel bylo opravdu výzvou. Navíc šlo o dvanáct různých typů konstrukcí. Každá si vyžadovala jiný přístup,“ vzpomíná na tento projekt konstruktér Jan Graubner. Varšava má dnes ale i díky němu nový symbol města. Potvrzuje to také Petr Vavrouška, bývalý zahraniční zpravodaj Českého rozhlasu, který pět let ve Varšavě žil a od září je obchodním ředitelem skupiny mmcité+. „Barevné výstupy z metra jsou nepřehlédnutelné, změnily tvář centra města. Lidé v Praze si dávají sraz „u koně“. Ve Varšavě se najdou „u emka“.“

Všechny projekty popsané v předchozích řádcích firmu mmcité+ zásadně ovlivnily. „Naučili jsme se vyrábět ve složitém prostředí. Navrhovat pro někoho, kdo nemá tolik peněz, ale ve výsledku je nadšený a má pocit, že jsme mu pomohli. Zjistili jsme, že zvládneme i konstrukčně složité projekty, do kterých se jiným nechce. A víme, že se dokážeme prosadit i ve Švýcarsku, Španělsku, Německu nebo Polsku. Každou takovou zkušeností rosteme. Proto čekáme na nové výzvy,“ dodává na závěr spoluzakladatel mmcité+ Radek Hegmon.

Autor

• mmcité+ a.s.