Výhody spolupráce biologicko-ekologického dozoru s vedením stavby na příkladu Optimalizace trati Zbiroh – Rokycany
Rubrika: Železniční infrastruktura
Naše společnost BIOKONSULTING, s. r. o. se zabývá profesionální ochranou přírody a životního prostředí na plošných i liniových stavbách již od roku 1994. Stavba „Optimalizace trati Zbiroh – Rokycany“, prováděná společností Skanska, pak byla naší první zkušeností se železničním stavitelstvím. Na tuto stavbu jsme nastoupili v poněkud napjaté situaci, kdy stavba byla již v plném proudu, ekodozor na stavbě nebyl stanoven, a s ohledem na stanovené podmínky orgánů ochrany přírody zde vznikly určité komplikace a střety se stanovišti zvláště chráněných druhů. Avšak v poměrně krátké době se nám podařilo dostat stavbu zcela z uvedených problémů a konfliktů s orgány ochrany přírody. Naopak, stavba pak byla následně opakovaně pochválena za citlivý přístup k volně žijícím druhům i ke krajině.
To by ale nebylo možné bez úzké součinnosti s vedením stavby. Vím, o čem mluvím, když tvrdím, že to není zcela běžné, aby si vedení stavby uvědomovalo, jak důležitá je ona úzká spolupráce ekodozoru s vedením. Na mnohých stavbách jsme zažili velmi vlažný až laxní přístup k problematice ochrany přírody, někdy hraničící až s ignorací zákona o ochraně přírody, což však mívá v dnešní době již dosti nepříjemné „finanční“ důsledky. A my dobře víme, jak zatížené až přetížené je vedení takových velkých staveb. Ale stejně tak i víme, že uhlídat problematiku ochrany přírody a životního prostředí je pro stavbu zpravidla již nezvládnutelný problém nejen časový, ale i díky naprosto odlišné odbornosti.
Na stavbě „Optimalizace trati Zbiroh – Rokycany“ byla však spolupráce s vedením stavby vynikající. Velmi rychle pochopili, že nám nejde o to „brzdit či komplikovat stavbu“, ale naopak hledat řešení k jejímu zdárnému dokončení i přes počáteční problémy. Jsem přesvědčený, že oboustranně profesionální přístup k této specifické problematice železničního stavitelství bylo to, co nás sblížilo. Podařilo se stabilizovat lokální druhové populace raka kamenáče – Austropotamobius torrentium (kriticky ohrožený druh), dále čolka horského – Ichtyosaura alpestris (silně ohrožený druh), kuňky žlutobřiché – Bombina variegata (silně ohrožený druh), či zmije obecné – Vipera berus (kriticky ohrožený druh).
Závěrem bych rád konstatoval, že se opět potvrdilo to, co víme již léta, a sice že společnost Skanska klade velký důraz na ochranu přírody a životního prostředí, a že to pro ni není prázdný pojem. A k tomu musím ještě dodat, že to velmi výrazně závisí na konkrétní osobě vedoucího stavby, neboť ten stanovuje a naplňuje formu i obsah stavby. To se na této stavbě potvrdilo, a jen proto bylo možné společnými silami „proplout“ jak úskalími limitů stanovených orgány ochrany přírody pro danou stavbu, tak i podmínek „určených přírodou“. A jak jsem již na začátku tohoto příspěvku uvedl, byla tato stavba pro naši společnost první zkušeností s problematikou železničního stavitelství. Od té doby jsme pracovali a pracujeme na dalších třech železničních stavbách.