'"Ve vztazích mezi velkými a malými firmami je oboustranně co zlepšovat,'"

Je za vámi rok 2005. Jak si skupina SSŽ vedla?
Meziroční nárůst výkonů dosáhl 17%. Výkony v roce 2005 tak představovaly 18,8 miliardy korun. Jde o konsolidovaný výsledek celé skupiny SSŽ, která čítá v pěti oblastech celkem čtrnáct závodů. Zisk po zdanění dosáhl 628 milionů korun. Akcionáři na květnové valné hromadě označili výsledky skupiny za velmi dobré a ocenili vysoké zhodnocení investic.

Bořivoj Kačena

Jste zapojeni do nadnárodního koncernu Vinci, jak dopadly jeho hospodářské výsledky?
Francouzská nadnárodní společnost Vinci dosáhla za rok 2005 obratu 21,5 miliardy eur, naše mateřská společnost Eurovia, pod kterou organizačně přímo patříme, pak 6 miliard eur. Podíl naší skupiny SSŽ na výsledku firmy Eurovia činí 10%. Je zajímavé, že i podíl zaměstnanců představuje 10%. Na základě této jednoduché matematické kalkulace můžu hovořit o tom, že produktivita práce u nás je na stejné úrovni jako ve vyspělém světě.
Zásoba zakázek v současné době představuje více než rok. Situace je sice příznivá, ale nikoliv tak jako loni, kdy jsme měli ve stejném období zásobu stavebních zakázek na sedmnáct měsíců dopředu. V rámci výběrových řízení na velké dopravní stavby jsme nebyli tak úspěšní jako v předchozích letech.

Během kalendářního roku SSŽ realizuje téměř 700 zakázek.
Snímek z výstavby průtahu Karlovými Vary.

Je to vinou zostřující se konkurence na trhu?
Konkurence se zostřuje, to je jednoznačné. Vstup zahraničních firem, které se majetkově propojují s tuzemskými firmami, tento trend ještě podpořilo. Chceme si i přesto pro nejbližší léta zachovat dosavadní pozici na trhu. Tržní podíl činí 5% na stavebních zakázkách, což nás řadí na třetí místo mezi stavebními firmami v republice, v oblasti dopravního stavitelství držíme první příčku.
I přes vzrůstající tlaky na trhu se budeme snažit stále razit stejnou cenovou politiku. Bude obtížnější uspět ve výběrových řízeních, protože cítíme snahu některých konkurenčních firem nabízet své služby již na hranici rentability a kalkulovaných nákladových cen. Budeme muset intenzivněji pracovat s investory a přibližovat jim hodnoty našich služeb.

Zvažujete rozšíření sortimentu výroby, například o tunelářské kapacity?
Tunelářskými kapacitami jsme disponovali v šedesátých letech minulého století. Nepředpokládám, že bychom se vydali touto cestou.

Vedete jednu z největších stavebních firem v zemi. Jaké jsou podle Vás vztahy mezi velkými a malými firmami v oboru?
To je velmi ožehavá otázka. Budu nyní hovořit jednak z pozice zástupce velké stavební firmy, a jednak zástupce Svazu podnikatelů ve stavebnictví. Je jednoznačné a logické, že velké stavební zakázky budou dále v drtivé míře vyhrávat vždy jen velké stavební firmy nebo sdružení firem, které část činností budou dále delegovat na subdodavatelské firmy. Je to proto, že velká a silná stavební firma disponuje lidskými zdroji i strojním, mnohdy specializovaným vybavením, které se nedají srovnat s kapacitami středních a malých firem. Díky propojení se zahraničními firmami má k dispozici světová know how v oblasti materiálové, ale i řízení stavebních zakázek a lidí. Mimo to disponuje silná firma i dostatečným finančním zázemím nebo má větší šanci na garance od bankovního domu a podobně. A v těchto faktorech se opravdu formuje silnější pozice velké stavební firmy při vyjednávání se subdodavateli.

Určitě je ale obecně ve vztazích co zlepšovat…
Máte pravdu, že ve vztazích mezi velkými stavebními firmami a subdodavateli jsou rezervy. Ve Svazu podnikatelů ve stavebnictví jsme zřídili jednak sekci velkých, a jednak malých a středních stavebních podniků. Tam se zástupci obou stran budou setkávat a diskutovat o nejpalčivějších otázkách, které je trápí. Věřím, že to přispěje k pochopení se navzájem a v konečném důsledku povede ke zlepšení vztahů.
Je třeba hovořit i o tom, jestli některé velké stavební firmy „nezneužívají“ svého dominantního postavení ve vztahu k subdodavatelům. Je třeba mít na paměti, jaké komplikované finančně-právní závazky a obrovská rizika, a to ještě před zahájením vlastní stavby, nese právě velká stavební firma. To je druhá stránka věci a myslím, že někteří to stále ještě nejsou schopni pochopit.

V souvislosti se zapojováním tuzemských firem pod křídla silných zahraničních společností jste hovořil i o transferu know how. Jde o oboustranný proces?
Ano, a uvedu příklad: i přes velmi složité překážky pro uplatnění českých stavebních firem v zahraničí jsme v roce 2004–2005 pracovali na výstavbě tramvajové trati ve francouzském Lyonu. Pětatřicet našich lidí zde přímo v centru města a v náročných podmínkách vykonávalo specializované činnosti pro naši mateřskou firmu Eurovia, která byla zhotovitelem této prestižní zakázky.

Snímek z výstavby D11

Na stavebním trhu se pohybujete dlouhou dobu. Kde vidíte největší posun ve vývoji sektoru?
Stavebnictví prošlo z hlediska technologie materiálů tak zásadním vývojem, že je velmi složité na tuto otázku reagovat. Myslím si však, že rozvoj v oblasti využití modifikovaných asfaltových hmot, vysokopevnostních betonů a vysokopevnostních ocelí je zřejmětím nejvýznamnějším a nejmarkantnějším posunem v oboru stavebnictví.
Při této příležitosti bych chtěl poznamenat, že prudký rozvoj zaznamenal – pro realizace stavebních zakázek v požadované rychlosti a kvalitě – možná i daleko významnější faktor. Tím je změna majetkové a řídící struktury stavebních firem a využívání elektroniky v různých oblastech výroby. Podívejme se například, jak nyní pracují obalovny. Náročný technologický výrobní proces doslova ovládá jeden člověk prostřednictvím soustavy elektroniky, několika tlačítky počítače.

A kdybych se Vás zeptal na osobní názor na tři nejvýznamnější stavby posledních let?
I na tuto otázku je velmi těžké odpovědět. Existuje mnoho staveb, které ohromují svým provedením, vzhledem, použitými materiály. Pokud však chcete jednoznačnou odpověď, pak bych jmenoval ty, které považuji za hodné obdivu: obloukový ocelový most přes Žďákovské údolí na Orlické přehradě, vysílač na Ještědu, Sazka Arenu i pražské metro s Nuselským mostem.

Jaké jste si stanovili cíle do konce roku 2006?
Pro rok 2006 jsme si stanovili několik zásadních úkolů. Především stabilizovat zásobník budoucích zakázek a zvýšit produktivitu práce. Podnikáme kroky k nárůstu všech ekonomických parametrů o pět procent.

Diskutovaným tématem je stále zapojení soukromého sektoru do financování veřejných stavebních zakázek. Jaký máte na PPP
názor?
Řešení stavebních zakázek formou PPP je jednou z forem know how, které čerpáme od své mateřské firmy. Ta se výstavbou, financovanou ze soukromých zdrojů, zabývá již několik desítek let. A nejen to. Je i tím soukromým subjektem, který se finančně podílí na investicích do výstavby. Za sebou má již několik realizací. Tou nejzajímavější je fotbalový stadion v Paříži, na kterém se v roce 1998 hrálo Mistrovství světa ve fotbale. Stavba přišla na miliardu franků, stát se podílel třetinou, zbývající část investovaly soukromé firmy.
V podmínkách České republiky bych zmínil naši účast na financování výstavby v Plzni. Celková výše přesáhla 0,75 miliardy korun. I díky naší finanční účasti byly realizovány akce ve sportovním areálu na Ještědu v Liberci a mnoho dalších. Je to určitě jedna z vhodných forem financování výstavby. Města nebo obce na to mnohdy nemají, soukromý sektor jim může pomoci. I proto hledím na PPP jako na významnou a efektivní možnost řešení financování zakázek.

Ale…
Pouhé schválení zákona, který otevírá cestu PPP projektům, nic neřeší. Je potřeba informovat veřejnost o jednoznačných výhodách, ale i nevýhodách zapojení soukromého sektoru do financování výstavby. Je potřeba si například uvědomit, že zbavování se odpovědnosti a přenesení mnohých rizik na soukromého investora není zadarmo. To někteří neradi slyší.

Autor

• Ing. Cieslar Stanislav