Rozhodovací kritéria přepravců v nákladní dopravě

ÚVOD, OBECNÁ VÝCHODISKA
Je obecně známým faktem, že po revoluci došlo k poklesu výkonu železniční dopravy, což bylo způsobeno především změnou struktury ekonomiky a poklesem těžkého průmyslu a dále změnami v technologiích přepravních procesů (např. Just In Time), v jejichž důsledku naopak zaznamenala růst doprava silniční. I v následném období tento trend pokračoval (u železniční dopravy jde o trvalý pokles, u silniční je trend kolísavý a znatelný pokles zaznamenala především v souvislosti s ekonomickou recesí v roce 2009), což názorně ukazuje graf 1.

Pro úplnost je nutné dodat, že podobné problémy měly nebo mají i ostatní transformující se ekonomiky, jak dokládá následující graf, kde jsou uvedeny změny výkonu nákladní železniční přepravy mezi roky 1995 a 2004. Největší pokles zaznamenaly právě ekonomiky, které prodělaly přechod k tržnímu hospodářství.

Proto je tento článek zaměřen na kritéria přepravců při volbě druhu dopravy. V závěru textu jsou uvedeny výsledky průzkumy u cca dvaceti českých podniků včetně závěrů, nicméně už na tomto místě lze konstatovat, že kromě ceny za přepravu a kvality hraje v nákladní přepravě roli i její charakter, tj. např. jaké zboží chci přepravit a na jakou vzdálenost. To už dopředu může určit, jaký druh dopravy bude pro danou přepravu použit. Zajímavé je např. rozčlenění přeprav podle jejich vzdáleností, ze kterého plyne, že drtivá většina přeprav se odehrává do vzdálenosti 150 km, a tím je pro tyto přepravy předurčena doprava silniční.

NÁKLADNÍ DOPRAVA A MÝTNÉ
Nejvýraznější změnou by po zavedení elektronického mýta měl být přesun části dopravního výkonu z přetížené silniční dopravy na železnici, která dlouhodobě ztrácí objemy přepraveného zboží a její kapacity nejsou naplněny. Zastánci železnice to vítali jako nový impuls do železniční dopravy, naopak různá sdružení autodopravců byla k přesunům mezi silnicí a železnicí spíše skeptická. Při úvahách o změnách je nejdůležitější přístup přepravců, neboť oni jsou těmi, kdo determinují svými požadavky aktuální stav na volném přepravním trhu. Vybírají si z nabídky dopravních společností ten způsob přepravy, který nejvíce odpovídá jejich požadavkům na kvalitu i cenu dopravy. Úvahy o dramatické změně přepravovaných objemů vychází z domněnky, že hlavním kritériem, podle kterého se přepravci rozhodují, je cena za přepravu. Neberou ale ohled na další kritéria při rozhodování, kterého dopravce využít, jako např. rychlost přepravy nebo časovou jistotu dodání. Je zřejmé, že tento pohled je značně omezený.

Předtím, než začneme uvažovat nad rozhodovacími kritérii přepravců, je třeba si uvědomit, které zboží fakticky lze ze silnice převést, neboť některé druhy zboží nelze převést ze silnice ani v případě dramatického nárůstu poplatků. To vychází z technologických potřeb kladených na daný druh zboží. Jde především o rychlost přepravy, např. u rychlozkazitelného zboží nebo o bezpečnost přepravy z pohledu poškození i zcizení. Naproti tomu řada druhů zboží by mohla být bez problémů přepravována po železnici a nedošlo k tomu ve větší míře pouze z důvodu nenarovnaných podmínek na přepravním trhu. V této skupině jsou především strojírenské a hutní výrobky, zemědělské výrobky, ropné produkty, dřevo a papírové materiály. Poslední skupinou je zboží, které se v převážné míře přepravuje po železnici a tvoří její hlavní náplň, tedy hromadné substráty a pevná paliva. Při úvahách o možném přenesení přepravních výkonů ze silniční dopravy na železniční je nutné se zaměřit na jmenovanou druhou skupinu výrobků. Když přihlédneme k možnostem převedení u jednotlivých druhů zboží, zjistíme, že celkový objem, který lze převézt činí přibližně 15 000 tun, což představuje asi 11 % celkové přepravy na silnici v rámci přepravních vzdáleností nad 50 km, ale pouze 3 % z celkové silniční přepravy v rámci České republiky.

NÁKLADNÍ DOPRAVA A ROZHO DOVÁNÍ PŘEPRAVCŮ
Jak se k zavedení výkonového zpoplatnění postavili již zmiňovaní přepravci? Pro zjištění jejich požadavků byl zpracován průzkum, který měl za účel zjistit jejich rozhodovací kritéria při volbě dopravce. Do průzkumu byly zapojeny firmy, u kterých lze uvažovat o přenesení výkonů na železnici, tedy především ty, které se zabývají výrobou strojírenských a hutních výrobků, nerostných surovin, stavebnin, pevných paliv, ale i zemědělských výrobků, dřeva nebo papíru. Společnosti zabývající se službami, obchodem nebo výrobou spotřebního zboží do průzkumu zahrnuty nebyly, neboť zde nelze vůbec o změně uvažovat. Všechny firmy byly osloveny formou dotazníku, který zjišťoval jejich současnou situaci a jejich kritéria při rozhodování. V dotazníku byly zjišťovány následující informace o stavu firmy:

• Hlavní druhy přepravovaných komodit,
• Hlavní přepravní směry,
• Způsob přepravy zboží (silniční, železniční, vodní doprava),
• Objem přepraveného zboží za rok,
• Průměrná přepravní vzdálenost,
• Rozhodovací kritéria při volbě druhu dopravy.

Protože zjištění rozhodovacích kritérií bylo jádrem dotazníku, zabývala se jimi samostatná část. Firmy byly požádány, aby rozdělily mezi jednotlivá kritéria celkem 100 bodů podle váhy, kterou jim přikládají. Kritéria, mezi které se body rozdělovaly, byla:

• Cena (celková cena přepravy včetně nutných technologických kroků pro její zajištění),
• Rychlost (rychlost přepravy včetně nakládky a vykládky),
• Bezpečnost (zajištění zboží před poškozením i před zcizením nebo ztrátou),
• Časová jistota dodání (časová přesnost příjezdu na místo vykládky),
• Dostupnost dopravy (dostupnost dopravy pro odesílatele i adresáta).

Tabulka 1 – Přepravní ukazatele firem, část 1

Průzkumu se zúčastnilo celkem 18 firem z různých odvětví průmyslu i zemědělství. Jednotlivé odpovědi byly zpracovány do přehledných tabulek, kde je možné porovnat rozhodovací kritéria mezi sebou i ve vztahu k parametrům jednotlivých firem. Dotazníky byly na žádost některých firem zpracovány anonymně, nicméně vypovídací schopnost jistě mají.

Firmy se liší jak z pohledu vyráběného zboží, tak i průměrnou přepravní vzdáleností a celkovým ročním objemem produkce. Jako první rozlišovací kritérium použijeme průměrnou přepravní vzdálenost. Zde se jasně projevuje, že u firem s větší vzdáleností je v mnohem větší míře využívaná železnice. Prakticky u všech firem, jejichž průměrná přepravní vzdálenost je vyšší než 300 km, najdeme železnici jako jeden z nástrojů přepravy. Výjimkou jsou pouze firmy číslo 7 a 15, které i přes velké vzdálenosti přepravují zboží výhradně po silnici. V obou případech je to způsobeno technologickými požadavky především na bezpečnost. Naproti tomu firmy s přepravní vzdáleností do 150 km využívají výhradně silniční dopravu, neboť se jedná většinou o přepravu systémem door-to-door a případná svozová politika se na takto malou vzdálenost nevyplácí. Jedinou výjimkou je firma číslo 17, která využívá železnici, i když přepravní vzdálenost je pouze 44 km. Pravděpodobně se jedná o vlečkovou přepravu uhlí z dolu do tepelné elektrárny. Tento průzkum jasně prokazuje, že uvažovat o přenesení přepravního objemu ze silnice na železnici na vzdálenosti do 150 km nemá smysl. To ovšem znamená, že o přenesení na železnici lze uvažovat pouze u 15 % přepravního objemu v silniční dopravě.

Také z pohledu celkového přepraveného objemu za rok, který vykázaly firmy v dotazníku, se ukazuje, že firmy s velkými objemy využívají železnici více než firmy s menším objemem. Způsobují to konstantnější požadavky na dopravce, neboť jsou obchodní vztahy často sjednány na delší období. Menší firmy využívají flexibility silniční dopravy k realizaci svých relativně náhodných požadavků.

ZÁVĚRY PRŮZKUMU
Jako nejdůležitější kritérium rozhodování se u většiny firem projevila cena. Nedá se ale říct, že by byla cena rozhodujícím faktorem, podle kterého by se přepravci rozhodovali při volbě mezi železniční a silniční dopravou. Cena je nejdůležitějším kritériem především u firem s menšími objemy zboží nebo u výrobců plastových materiálů a průmyslového zboží. Je to pravděpodobně způsobeno tím, že doprava v těchto firmách není pevnou součástí jejich logistických řetězců, a proto je v jejich případě rychlost nebo časová jistota dodání méně podstatná. Rychlost přepravy je podstatným kritériem u firem, které přepravují zboží spíše na kratší vzdálenosti nebo přepravují rychlozkazitelné zboží, které musí být v co nejkratší době dodáno odběrateli.

Tabulka 2 – Přepravní ukazatele firem, část 2

Bezpečnost byla u valné většiny oslovených firem méně podstatná v porovnání s ostatními parametry. To bylo způsobeno výběrem firem zapojených do dotazníku, neboť průzkum se zabýval zbožím, u kterého lze uvažovat o přenesení výkonu ze silnic na železnici. Právě bezpečnost přepravy je jedním z hlavních limitujících faktorů většího využití železnice v oblasti spotřebního zboží. Pokud by byly osloveny firmy i z oblasti spotřebního zboží, bezpečnost zboží před zcizením, ztrátou nebo poškozením by byla mnohem důležitější.

Časová jistota dodání je podstatná především pro firmy zapojené do systémů Just-in-time, kdy přesně načasované dodávky zboží přímo do výroby snižují dramaticky náklady firem na zásoby, a tím i celkové náklady. Časovou jistotu dodání preferovaly firmy přepravující uhlí do elektráren nebo hutní výrobky dodávané přímo do výroby k dalšímu zpracování. Posledním kritériem je dostupnost dopravy z hlediska nakládky a vykládky. Zde je jasně patrné, že dostupnost je zásadní pro firmy, které přepravují zboží na velmi malé vzdálenosti systémem door-to-door. Jde především o společnosti přepravující stavební materiály nebo dřevo.

Z průzkumu je zřejmé, že přepravci ve svých úvahách o volbě dopravce kalkulují s celou řadou faktorů, a proto představa, že pouhé zavedení výkonového zpoplatnění přinese efekt v podobě přesunu výkonů ze silnice na železnici, není správná. I když většina přepravců označila cenu za přepravu jako nejdůležitější kritérium, nebyla cena ve srovnání všech pěti faktorů dominantní. Mnohem více by požadované změně na přepravním trhu pomohlo zlepšení technických parametrů na železnici. Zlepšení je třeba především v oblasti bezpečnosti přepravy z pohledu poškození i ztráty a také vyšší rychlost přepravy.

Tento článek vznikl jako součást výzkumného záměru „Rozvoj metod návrhu a provozu dopravních sítí z hlediska jejich optimalizace“ (MSM6840770043) financovaného Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR na Českém vysokém učení technickém v Praze, Fakultě dopravní.

LITERATURA:
[1] Čížek, J.: Mýtné jako nástroj ke změně proporcí na přepravním trhu, DP, FD ČVUT, 2007.
[2] Říha, Z.: Závislost přepravních ukazatelů na makroekonomických ukazatelích, Sborník konference Národohospodářské aspekty dopravního systému, Praha: ČVUT, Fakulta dopravní, ISBN 978-80-01-03706-5.
[3] Ročenky dopravy 2005 – 2010, Ministerstvo dopravy České republiky.
[4] http://www.sydos.cz/cs/rocenky.htm.

RECENZE
Článok obsahuje zhodnocení výkonov cestnej a železničnej nákladnej dopravy v ČR v ostatných rokov, pričom poukazuje na požadavky legislativy EÚ na presun výkonov. V ďalšej časti je spracované dotazníkové posúdenie požiadaviek prepravcov na uskutočnenie prepravy. Článok je spracovaný na veľmi dobrej odbornej úrovni a jeho obsah je využiteľný v praxi.

doc. Ing. Miloš Poliak, PhD.,
milos.poliak@fpedas.uniza.sk,
Fakulta prevádzky a ekonomiky dopravy a spojov
Žilinská univerzita v Žilině

Deciding Criteria of Forwarders in Freight Transport
Not only in connection with implementing the toll payments, more and more discussions are held on dividing the transportation costs in the freight transport between the road and railway transport and on the possibilities how to overturn the unfavourable trend of the last twenty years.

Autor

• Ing. Říha Zdeněk Ph.D.