První automatické semafory se objevily v Praze před 80 lety

Střed Václavského náměstí byl v té době nejvíce dopravně zatíženým úsekem mladé československé metropole. Jak vyplývá ze záznamů ze sčítání motorových vozidel z let 1928 až 1930, zmíněnou křižovatkou během 12 hodin ve špičce projelo často i 17.000 vozidel. O osazení frekventované komunikace semafory bylo rozhodnuto v souvislosti s rekonstrukcí vozovky na náměstí.

Při ní byly tramvajové koleje z původní polohy při chodnících položeny do středu náměstí na vlastní zvýšené těleso a dvě dopravní návěstidla byla umístěna na křižovatku s Vodičkovou a Jindřišskou ulicí - jedno v každém jízdním pruhu Václavského náměstí - tedy ve směru nahoru i dolů.

Oba semafory zavěšené na ocelových lanech mohly být podle potřeby řízeny ručně dopravním strážníkem, nebo automaticky. Zelenému i červenému signálu byla shodně vyhrazena doba 23 sekund, žluté světlo svítilo po dobu deseti sekund.

Kvůli dopravní novince vydalo dokonce policejní ředitelství v Praze vyhlášku, která se zabývala například způsobem řazení vozidel před křižovatkou. Platný uliční a jízdní řád z roku 1921 totiž o řízení dopravy na křižovatkách nic neuváděl a novelizován měl být až za rok.

Vůbec prvního semaforu, byť ručně ovládaného, se Pražané dočkali v prosinci 1927 na křižovatce Hybernské ulice s Dlážděnou a Havlíčkovou. Byla to čtyřstranná plechová skříň z dílny ČKD o výšce 1,4 metru s třemi barevnými čočkami, zavěšená na lanovém závěsu; k přepínání světel sloužil ruční paketový přepínač.

V pořadí třetí světelné dopravní zařízení v Praze bylo zprovozněno v dubnu 1930, tentokrát na dolním konci Václavského náměstí na křižovatce Můstek. A brzy následovala další čtyřsměrová návěstidla v centru Prahy a přilehlých oblastech, která byla zavěšená buď nad jízdní dráhou, nebo na kovovém stožáru uprostřed křižovatky. Neobešla se bez řadiče s pevným programem pro automatické ovládání.

Veřejnost semafory zpočátku přijímala s velkou nelibostí. Řidiči si stěžovali, že je zařízení zbytečně zdržuje v jízdě a v tisku vycházely rozhorlené polemiky. K hromadění vozidel na některých frekventovaných místech v důsledku zavedení semaforů skutečně docházelo, ale to bylo dáno spíše živelností a nekoncepčností dopravy jako takové.

Když za protektorátu zavedli Němci jízdu vpravo, prošel systém světelné dopravní signalizace v Praze výraznou proměnou. Původní čtyřsměrová návěstidla byla z centrální polohy nad křižovatkou vyměněna za jednosměrová zařízení na sloupcích při příjezdu na křižovatku, častokrát v kombinaci s přechodovým návěstidlem pro chodce. Dobové prameny uvádějí, že v roce 1939 byly v Praze instalovány semafory celkem na 33 křižovatkách.
 

Autor

• ČTK

Společnost KONSTRUKCE Media, s.r.o. využívá zpravodajství ČTK, jehož obsah je chráněn autorským zákonem. Přepis, šíření či další zpřístupňování tohoto obsahu či jeho části veřejnosti, a to jakýmkoliv způsobem, je bez předchozího souhlasu ČTK výslovně zakázáno.