Promlčení nebo prekluze claimu při pozdní notifikaci?

Tyto obecné podmínky jsou doplněny, měněny a upravovány zvláštními podmínkami, které vydalo Ministerstvo dopravy ČR (dále jen „ZP“)². V současné době se nicméně začínají připravovat i výstavbové projekty, na které bude použit další typ smluvních podmínek FIDIC, a to obecné smluvní podmínky pro dodávku technologických zařízení a projektování – výstavbu elektro a strojně – technologického díla a pozemních a inženýrských staveb projektovaných zhotovitelem (tzv. Condition of Contract for Plant and Design – Build, používaná zkratka P&DB nebo i Yelow Book/Žlutá kniha; dále jen „obecné podmínky P&DB nebo OP“)³. Tyto obecné podmínky jsou doplněny, měněny a upravovány zvláštními podmínkami, které vydalo Ministerstvo dopravy ČR (dále jen „ zvláštní podmínky MD ČR nebo též ZP)⁴.

1) CLAIM A JEHO ROZDĚLENÍ

Claim je nárok jedné ze smluvních stran ze smlouvy o dílo při výstavbě. Dobré smlouvy o dílo výstavbových projektů řeší kompenzační nároky stran především z prodlení plnění jejich povinností ze smlouvy anebo při událostech mimo kontrolu stran prostřednictvím uplatnění smluvních nároků (claimů) v průběhu realizace projektu⁵.

Ať claim vyplývá z obecných podmínek CONS nebo z obecných podmínek P&DB, jeho typ, uplatňující osoba nebo postup uplatnění je stejný nebo alespoň velmi podobný. Dle osoby, která claim uplatňuje, rozlišuje se claim objednatele a claim zhotovitele. Objednatel uplatňuje claim dle pod-článku 2.5 OP a zhotovitel uplatňuje claim dle pod-článku 20.1 OP. V našem právním prostředí rozeznáváme claimy preventivní, související s konáním zabraňující hrozící újmu, claimy reparační v souvislosti se způsobenou újmou a odstraněním jejích následků a claimy vydávací při vzniku bezdůvodného obohacení a jeho vydání. Obecně se jedná se o kompenzační mechanismus.

Ze strany zhotovitel spočívá claim dle OP v požadavku na prodloužení doby pro dokončení díla nebo zvýšení smluvní ceny díla nebo oba požadavky uplatněné zároveň. Tato škála požadavků ze strany zhotovitele se ještě rozšiřuje zvláštními podmínkami MD ČR o požadavek na prodloužení doby pro uvedení do provozu a prodloužení doby
pro splnění postupného závazného milníku. Ze strany objednatele půjde zpravidla o požadavek na prodloužení záruční doby nebo dodatečnou platbu.

2) UPLATNĚNÍ CLAIMU ZHOTOVITELEM DLE OBECNÝCH SMLUVNÍCH PODMÍNEK FIDIC

Dle pod-článku 20.1 obecných podmínek CONS, ale též dle obecných podmínek P&DB, může zhotovitel uplatnit vůči objednateli claim, který musí oznámit prostřednictvím správce stavby. Tento pod‑článek stanovuje přesný postup pro jeho úspěšné vyřešení a získání požadovaného finančního plnění či prodloužení doby pro dokončení díla. Podle odstavec 1 předmětného pod-článku „Jestliže se zhotovitel domnívá, že je oprávněn k prodloužení doby pro dokončení anebo dodatečné platbě podle jakéhokoli článku zmíněných podmínek nebo jinak v souvislosti se smlouvou, musí dát zhotovitel správci stavby oznámení nároku (claimu) popisující událost nebo okolnost, z které claim vyplývá. Oznámení musí být podáno co nejdříve, jak je to prakticky možné, a ne později než 28 dnů po tom, co si zhotovitel skutečnost nebo okolnost uvědomil nebo měl uvědomit“. Toto ujednání pokračuje druhým odstavcem, kdy věta první zní „Jestliže zhotovitel v takové lhůtě 28 dnů oznámení claimu nedá, doba pro dokončení nesmí být prodloužena, zhotovitel není oprávněn k dodatečné platbě a objednatel je v souvislosti s claimem zbaven veškeré odpovědnosti“.

Zhotovitel dle tohoto ujednání má povinnost uplatnit claim co nejdříve, jak je to prakticky možné po tom, co si zhotovitel skutečnost nebo okolnost uvědomil nebo měl uvědomit. Z tohoto smluvního ujednání jasně vyplývá, jak velký důraz při výstavbě je kladem na čas a jeho běh. Je především v zájmu zhotovitele, nebo by alespoň mělo být, aby si nároky, které mu vůči objednateli vzniknou, nárokoval obratem, neboť postupem doby se vymahatelnost závazku objektivně snižuje (např. ztrátou podkladů prokazujících existenci nároku, zapomětlivostí personálu či jeho fluktuací, zánikem, zrušením objednatele či zahájením insolvenčního řízení vůči němu nebo vůči samotnému zhotoviteli apod.). Proto je kladen tak velký důraz na smluvní ujednání o nárokování claimů. Nárokování zhotovitele, resp. oznámení nároku objednateli prostřednictvím správce stavby, je spojeno s velmi krátkou lhůtou, která je ohraničena 28 dny po tom, co si zhotovitel skutečnost nebo okolnost zakládající nárok na čas nebo platbu uvědomil nebo měl uvědomit. Jestliže zhotovitel nedodrží sjednanou lhůtu, tedy dojde k jeho pozdnímu uplatnění, doba pro dokončení nesmí být prodloužena, zhotovitel není oprávněn k dodatečné platbě a objednatel je zbaven veškeré odpovědnosti v návaznosti na pozdě vznesený claim. Následky pozdního uplatnění claimu jsou pro zhotovitele velmi závažné a v konečném důsledku mohou být až likvidační. Musíme si položit otázku, jestli tyto následky je možné zahrnout do množiny vztahující se k zániku práva, tedy k prekluzi dle ustanovení § 654 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), nebo do množiny náležející k promlčení práva dle ustanovení § 609 a násl. obč. zák. Vyřešení této otázky je důležité, neřku-li zásadní. Použitím gramatického a i logického výkladu v návaznosti na následek, kterým je nemožnost prodloužit dobu pro dokončení, by se dalo přiklonit k závěru, že se jedná o prekluzi pozdě uplatněného nároku. Stejnému závěru by se dalo přiklonit i poukazem na další následek, a to neoprávněností k dodatečné platbě, tedy nemožností nárokovat dodatečnou platbu právě pro ten důvod, že zhotovitel není oprávněn jej uplatnit. Navíc by zhotovitel neměl proti komu nárok vznést, neboť objednatel by nebyl odpovědný za příčinu, která původně věcně založila vznik nároku. Jinými slovy odpadl kauzální nexus vůči objednateli.

V tomto bodě se zásadně dostáváme do střetu s náhledem na právní systémy a výkladem právních norem, jaké můžou právní systémy anglosaského pojetí práva a kontinentálního pojetí práva představovat. Smluvní podmínky FIDIC totiž vycházejí právě z principů anglosaského právního systému. Na rozdíl od kontinentálního práva a zvláště s přihlédnutím na náš právní systém, kdy základem právních norem je zákon. Ustanovení § 1 odst. 2 obč. zák. dává smluvním stranám smluvní volnost (smluvní autonomii), při které se mohou odchýlit od zákona a sjednat si jiná práva a povinnosti, a to za předpokladu, že jim to zákon výslovně nezakazuje. Dokonce i ustanovení § 1981 obč. zák., který stanový, že „stranám je na vůli ujednat si zánik závazku, aniž bude zřízen závazek nový“, by nahrával sjednanému ujednání a jeho podmínkám. Dissoluce, tedy zrušení závazku dohodou, aniž by došlo k vytvoření nového závazku, která je zde zákonodárcem připuštěna, přesně vystihuje smluvní ujednání při pozdě uplatněném claimu. Vše podléhá smluvní volnosti stran, která je novým občanským zákoníkem velmi akcentována. V této souvislosti by právní závěr pro zánik (prekluzi) nároku spojený s pozdním uplatněním zhotovitelem mohl i v našem právním systému platně fungovat.

Nicméně narážíme na další ustanovení obč. zák., a to § 654 odst. 1 věta první, které stanoví podmínky prekluze práva. „Nebylo-li právo vykonáno ve stanovené lhůtě, zanikne jen v případech stanovených zákonem výslovně.“ Z důvodové zprávy k novému občanskému zákoníku se dozvídáme, že původní občanský zákoník z r. 1964 institut prekluze využíval poměrně často, což vyplývalo z logiky jeho původní úpravy, která chápala soukromníka především jako spotřebitele zboží a služeb produkovaných socialistickým sektorem a na první místo vlastní hodnotové soustavy stavěla ochranu socialistického vlastnictví. Této myšlenkové konstrukci odpovídal i zájem státu chránit socialistický sektor ustanoveními, podle nichž soukromá práva majetkové povahy zanikají, nejsou-li uplatněna včas. Toto pojetí autoři nového občanského zákoníku chtěli opustit. Právní norma však neodchází od institutu prekluze absolutně a jen pro odůvodněné případy jej nechala zachovaný. Institutu prekluze by se mělo užívat výjimečně, v ojedinělých a objektivních případech, než používat extenzivní přístup. Tento výklad tedy vybízí spíše k závěru, že pozdě uplatněný claim dle sjednaného ustanovení nespěje k zániku nároku. Tomuto závěru by ostatně napovídal i ten fakt, že citované ustanovení neodkazuje na žádné explicitní ustanovení, kterým by bylo výslovně řečeno, že pozdním uplatněním nároku (ne delším než 28 dní) by došlo k zániku nároku na prodloužení doby pro dokončení díla či nároku na dodatečnou platbu, nebo na prodloužení doby pro uvedení do provozu a prodloužení doby pro splnění postupného závazného milníku. Nicméně existují určité výjimky, kterým by závěr o zániku práva svědčil.

Například dle ustanovení § 2622 odst. 2 obč. zák. „zhotoviteli zaniká nárok na určení zvýšení ceny podle odstavce 1, jestliže neoznámí nutnost překročení rozpočtované částky a výši požadovaného zvýšení ceny bez zbytečného odkladu poté, kdy se při provádění díla ukázala jeho nevyhnutelnost“. V tomto kontextu by se dalo uvažovat o tom, že nárok na dodatečnou platbu by zhotoviteli zanikl i dle OP, kdybychom přistoupili na hypotézu, že období „bez zbytečného odkladu“ je shodné se lhůtou „28 dnů“. Nemohlo by se ale jednat o případy, kdy zhotovitel požaduje např. dodatečnou platbu z titulu náhrady škody (claim reparační).

Další možnost k zániku nároku by dávalo ustanovení § 2612 odst. 1 obč. zák., dle kterého „zjistí-li zhotovitel po uzavření smlouvy, že cenu určenou odhadem bude třeba podstatně překročit, oznámí to objednateli bez zbytečného odkladu s odůvodněným určením nové ceny; neučiní-li to bez zbytečného odkladu poté, co potřebu zvýšení ceny zjistil, anebo zjistit měl a mohl, nemá právo na zaplacení rozdílu v ceně“. I v tomto případě by se dalo uvažovat o tom, že by nárok zhotovitele dle pod-článku 20.1 OP zanikl, kdyby výše citovaný nárok neuplatnil nejpozději do 28 dnů po tom, co si zhotovitel skutečnost nebo okolnost zakládající nárok na čas nebo platbu uvědomil
nebo měl uvědomit. Toto se týká pouze úzké množiny nárokování dodatečných plateb, ale netýká se prodloužení doby k dokončení díla, prodloužení doby pro uvedení do provozu a prodloužení doby pro splnění postupného závazného milníku. Ostatně i na tyto možnosti poukazuje odborná literatura⁶ zabývající se touto problematikou.

Nicméně, ať ve výše uvedeném rozboru rozebírám pravděpodobnosti, které by umožňovaly zániku claimu, dle mého názoru, k zániku nároku zhotovitele dle 20.1 nemůže dojít, a to z jiného důvodu. Jak jsem již uvedla, uplatňovat claimy mohou obě smluvní strany, tedy jak zhotovitel, tak i objednatel. O zániku nároku se v OP nehovoří jen v souvislosti s objednavatelem a jeho uplatňováním claimů. Přitom objednatel dle 2.5 OP má stejnou povinnost uplatnit claim co nejdříve, jak je to prakticky možné, po tom, co si objednatel uvědomil skutečnost nebo okolnost, z které claim vyplývá. Oznámení vztahující se k prodloužení záruční doby musí být podáno před uplynutím této doby. Ani z jednoho ustanovení nevyplývá zánik nároku. Textace OP nijak nepracuje s možností uplatnění claimu nejpozději do 28 dnů po tom, co si objednatel skutečnost nebo okolnost zakládající nárok na čas nebo platbu uvědomil nebo měl uvědomit. Domnívám se, a soudní judikatura se tomu závěru též přiklání, že každý právní následek
by měl být přiměřený celkovému kontextu předchozích právních vztahů. Vznikne-li křiklavý, resp. hrubý nepoměr, je třeba normu interpretovat tak, aby disproporce mezi kontextem situace a zákonným následkem právní události byla co nejmenší⁷. Já k tomuto připojuji, že hrubý nepoměr by neměl vznikat mezi kontextem situace a také smluvním následkem právní události. A to i tehdy, když ke změně vzájemných práv a povinností má dojít výhradně na základě právní události, jako je uplynutí doby.

Odborná literatura je v otázce právního hodnocení pozdě uplatněného claimu velmi opatrná a se závěry věru nejasnými. Např. dle jednoho názoru je zřejmé, že každý jednotlivý zánik claimu je nutné hodnotit případ od případu v kontextu typu výstavbového projektu, metody dodávky a alokace rizik, v kontextu věcné podstaty nároku, okolností a limitů daných rozhodným práve^m8. S tímto závěrem by se dalo souhlasit, vždy je třeba posuzovat každý nárok zvlášť a samostatně.

I ze zahraniční judikatury jsou patrné rozdílné názory na tuto problematiku, např. Rozhodnutí Varšavského soudu první instance (2011, XXV C 701/10), kdy soud uznal, že zhotovitel je odpovědný za porušení smluvní notifikační povinností, ovšem nárok zhotoviteli ponechal z důvodu nedovoleného zkrácení promlčecí doby. V rozhodnutí Varšavského soudu 2. instance (2011, I ACz 700/11) naopak soud uznal takové ustanovení jako průmyslový standard a přijatelný smluvní instrument v rámci smluvní svobody. Soud se zároveň vyslovil tak, že nejde o zkrácení promlčecí doby⁹.

Když jsem se doteď zabývala rozborem zániku claimu, resp. jeho prekluzí, a dospěla jsem k závěru, že zánik claimu není možný, je namístě zvážit i eventualitu, že se může jednat o promlčení nároku při jeho pozdním uplatnění. Jak jsem již řekla, claimy vyplývají z různých právních titulů, např. z titulu náhrady škody nebo z titulu bezdůvodného obohacení nebo prostě z kontraktačních ujednání. Všechny tyto nároky spadají pod příslušná promlčecí ustanovení občanského zákoníku. Obecná promlčecí doba dle ustanovení § 629 odst. 1 obč. zák. je tříletá. Občanský zákoník dává smluvní volnost stranám určit si dle jejich konkrétních potřeb délku promlčecí lhůty, tedy jí prodloužit a též i zkrátit. Tím, že si strany sjednaly lhůtu „nejpozději do 28 dnů poté, co si zhotovitel skutečnost nebo okolnost uvědomil nebo měl uvědomit“ si strany zkrátily lhůtu k uplatnění claimu. Je toto zkrácení lhůty pro uplatnění claimu v případě promlčení platné? Dle mého názoru ani tato varianta možná není. Dle ustanovení § 630 odst. 1 obč. zák. si strany mohou ujednat kratší nebo delší promlčecí lhůtu počítanou ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé, než jakou stanoví zákon, nejméně však v trvání jednoho roku a nejdéle v trvání patnácti let. Tím, že si strany sjednaly lhůtu ještě kratší než jeden rok, tedy 28 dnů, je tato smluvní vůle v kolizi s tímto ustanovením občanského zákoníku. Nemůže se tedy v případě pozdního uplatnění claimu jednat ani o promlčení.

3) UPLATNĚNÍ CLAIMU ZHOTOVITELE V ČESKÉM PROSTŘEDÍ VÝSTAVBY POZEMNÍCH KOMUNIKACÍ DLE ZVLÁŠTNÍCH PODMÍNEK MD ČR

Obecné podmínky CONS a obecné podmínky P&DB jsou v problematice uplatňování claimů dále doplňovány zvláštními podmínkami vydanými Ministerstvem dopravy ČR. Doplňují je, a to takovým způsobem, že dochází k podstatné změně za situace, kdy zhotovitel nesplní časovou podmínku uplatnění claimu. Textace doplňujícího ustanovení zní následovně: „Domnívá-li se zhotovitel, že existovaly nebo existují objektivní okolnosti, které ospravedlňují nedodržení výše uvedené oznamovací povinnosti, může záležitost předložit k posouzení objednateli s uvedením podrobností. Objednatel pak může tyto okolnosti posoudit, a jestliže je to spravedlivé a okolnosti jsou objektivní, může objednatel odsouhlasit, že doba pro dokončení může být prodloužena podle pod-článku 8.4 (Prodloužení doby pro dokončení) a doba pro uvedení do provozu nebo doba pro splnění postupného závazného milníku může být prodloužena podle pod-článku 8.12 (Prodloužení doby pro uvedení do provozu nebo doby pro splnění postupného závazného milníku“.

Z tohoto změnového ustanovení je zřejmé, že obecný princip, na kterém jsou smluvní podmínky FIDIC založeny, se podstatně mění. Již není vůlí smluvních stran, aby při pozdní notifikaci claimu došlo k zániku nároku zhotovitele. Toto změnové ustanovení přibližuje zahraniční (anglosaské) pojetí našemu právnímu řádu s občanským zákoníkem v čele.

Nicméně i toto změnové ustanovení trpí jistým nedostatkem. Ze samotné textace vyplývá, že i přes opožděné uplatnění claimu zhotovitelem může být zhotoviteli doba pro dokončení díla, doba pro uvedení do provozu a doba pro splnění postupného závazného milníku prodloužena. Týká se však tato změna i claimu, kterým zhotovitel uplatňuje nárok na dodatečnou platbu? Dle mého názoru nelze ani výkladovými pravidly, které nám občanský zákoník nabízí, narovnat tuto absenci. Proto v případě uplatnění nároku na dodatečnou platbu bude jednáno pouze dle obecných podmínek, ať obecných podmínek CONS nebo též obecných podmínek P&DB. Domnívám, že by pro futuro bylo záhodno, aby v tomto ustanovení Ministerstvo dopravy ČR učinilo náležitou změnu. Nemyslím si, že bylo cílem autora zvláštních podmínek záměrně opomenout možnost k dodatečné platbě při pozdní notifikaci a tím vytvořit nespravedlivou disproporci.

4) ZÁVĚR

Ať mé právní závěry vedou k tomu, že pozdně uplatněný claim nezaniká a ani se nepromlčuje, tudíž v této části jsou smluvní ujednání neplatná, neznamená to, že smysl a účel tohoto ujednání by měl být proto opomíjen. Právě naopak, musí být prioritou zhotovitele a nakonec i objednatele, řádně a včasně uplatňovat svá smluvní práva. Jak už jsem dříve uvedla, čím později k notifikacím práva dochází, tím hůře či vůbec, lze právo vymoci. Proto je pravdivá, hluboká a vždy aktuální zásada římského práva „Vigilantibus iura scripta sunt“, tedy že právo patří bdělým.

POZNÁMKA:
1 – Smluvní podmínky pro výstavbu pozemních a inženýrských staveb projektovaných objednatelem – obecné podmínky, 1. Vydání, 1999, vydaných Fédération Internationale des Ingénieurs-Conseil (FIDIC)
2 – Smluvní podmínky pro výstavbu pozemních a inženýrských staveb projektovaných objednatelem – zvláštní podmínky, 1. Vydání, vydané a schválené Ministerstvem dopravy ČR MD-OPK, č. j.: 5/2016-120-TN/1 ze dne 27. ledna 2016, s účinností od 1. února 2016
3 – Smluvní podmínky pro dodávku technologických zařízení a projektování – výstavbu elektro a strojně – technologického díla a pozemních a inženýrských staveb projektovaných zhotovitelem – obecné podmínky, 1. Vydání, 1999, vydaných Fédération Internationale des Ingénieurs-Conseil (FIDIC)
4 – Smluvní podmínky pro dodávku technologických zařízení a projektování – výstavbu elektro a strojně – technologického díla a pozemních a inženýrských staveb projektovaných zhotovitelem, 1. Vydání, vydané a schválené Centrální komisí Ministerstva dopravy ČR dne 6. 12. 2016 pod č.j. 401/2016-520-DOP/1 s účinností od 8. 12. 2016
5 – KLEE,L. Stavební smluvní právo. Praha: Wolters Kluwer, a. s. 2015, 233 s.
6 – KLEE, L. Stavební smluvní právo. 1. Vydání Praha: Wolters Kluwer, a. s. 2015, 243 – 245 s. KLEE, L. Smluvní podmínky FIDIC. 2. Vydání Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2017, 108 – 109
7 – Komentář k ustanovení § 654 obč. zák. ASPI
8 – KLEE,L. Stavební smluvní právo. Praha: Wolters Kluwer, a. s. 2015, 56 s.
9 – Prezentace ze školení společnosti Klee consulting pro právníky ŘSD ČR

Claim Limitation or Preclusion in the Event of a Late Notification?
Building road networks in the Czech Republic is, in terms of law, executed under work contracts based on Act No. 89/2012 Coll. of Civil Code (hereinafter referred to as “Civil Code”). Nevertheless, a prevailing part of the law is supplemented by the FIDIC model contract terms and conditions. Building road networks of highways and first-class roads is currently executed only under general contract terms and conditions for the construction of civil engineering structures designed by the client.

Autor

• JUDr. Špačková Dita