Ing. Dr. Jan Blažek – zapomenutý odborník

• Foto

Při přípravě výstavy o stavbě jednoho z našich nejkrásnějších mostů, který se klene přes údolí řeky Vltavy v Podolsku, jsem v mnoha archivních dokumentech narazil na jeho jméno. Jak jsem následně zjistil, na dnes již zcela zapomenuté jméno.

Ing. Dr. Jan Blažek se narodil 3. 8. 1891 v obci Jeřmanice nedaleko Liberce. Vystudoval staroměstskou reálku (maturita v roce 1909) a Vysoké učení technické v Praze.
Obor stavebního inženýrství absolvoval v roce 1914. Následně byl povolán do vojenské služby jako dělostřelecký důstojník. Další vojenská služba v Československé armádě oddálila dokončení studií až do roku 1920, kdy složil II státní zkoušku. Od roku 1920 pracoval u firmy Hollmann&Babuška na stavbě průmyslových budov, hangárů a mostů. U této firmy byl zaměstnán do roku 1926, kdy s Ing. Václavem Divišem založili vlastní stavební firmu. Tato firma se podílela na mnoha stavebních zakázkách.

Asi nejznámější stavbou je věžový vodojem se světelným majákem v Praze Kbelích realizovaný v letech 1927 – 1928. Dále můžeme jmenovat hangáry pro letadla na letišti v Praze – Kbelích, základové práce pro novostavbu budovy Ministerstva financí nebo železobetonovou konstrukci nové budovy Úrazové pojišťovny dělnické, realizovanou ve sdružení s firmou Skorkovský. Již v této době se Ing. Dr. Jan Blažek věnoval projektům železobetonových konstrukcí budov a mostů.

V roce 1929 založil pro potřeby své nově vzniklé projekční kanceláře pokusnou laboratoř. V této laboratoři propracoval a uvedl v praxi metody nepřímé experimentální statiky profesora G. E. Beggse z Princetonské univerzity. Je nespornou zásluhou Ing. Dr. Jana Blažka, že metoda byla po prvních nezdarech úspěšně zavedena v praxi. Následně tuto metodu více než 30 let úspěšně rozvíjel. Dnes již nepoužívaná metoda nese i jeho jméno – metoda Beggs – Blažek.

Ve stejné době se Ing. Dr. Blažek věnoval i projektování železobetonových a ocelových mostů. V tehdejším Československu to bylo asi 30 mostů. Jmenovat můžeme již zmiňovaný most přes Vltavu v Podolsku, most přes Moravu v Hodoníně nebo most přes Latoricu v Čopu. Pro Írán (Persii) vyprojektoval několik mostních konstrukcí a železobetonové konstrukce elektráren v Teheránu a Chahi. Pro Jugoslávii generální projekt mostu soustavy Melanovy přes řeku Taru o celkové délce 293 metrů. Spolupracoval na projektu mostu přes Schwandbach u Bernu ve Švýcarsku a mnoha dalších stavbách v Polsku, Litvě nebo Afganistánu.

Ve své speciální laboratoři za pomoci celuloidových modelů metodou nepřímé experimentální statiky prověřoval konstrukce Jiráskova mostu v Praze, obloukového mostu přes řeku Ohři v Lokti, železničních mostů na trati Banská Bystrica – Dolná Štubňa nebo ocelového mostu přes Labe v Ústí nad Labem navrženého dalším dnes již zapomenutým odborníkem prof. Josefem Melanem a mnoha dalších konstrukcí.

Jeho zásluhou došlo k dílčímu posunu a přeprojektování plánované mostní konstrukce v Podolsku. Na jeho návrh byla postupně zvětšena šířka vozovky mostu z 5,5 m na 6,5 m. Pro stavbu vypracoval podrobnou stavební dokumentaci a v době výstavby mostu dlel velmi často na staveništi. Při betonáži hlavní klenby byl na staveništi přítomen nepřetržitě od 27. 10. 1939 – do 15. 12. 1939.

Po zahájení přípravy stavby naší dálnice spolupracoval s Generálním ředitelstvím stavby dálnic na přípravě stavby velkých železobetonových obloukových mostů a dalších mostních konstrukcí. V několika případech byly dle jeho návrhu upravovány již schválené projekty, ve kterých objevil někdy větší a někdy menší konstrukční chyby. V případě mostu přes údolí Šmejkalky u Senohrab se jednalo o zesílení oblouků mostu z původně plánovaných 65 cm ve vrcholu na 120 cm. 

Po roce 1945 věnoval své zkušenosti rozvoji našeho stavebnictví. Svou laboratoř umístil do Ústavu stavebních hmot a konstrukcí a věnoval se pedagogické činnosti. Byl školitelem mladých vědeckých aspirantů, kterým předával svoje zkušenosti. Byl též oponentem mnoha kandidátských a doktorských prací. Předsedal zkušební komisi při závěrečných státních zkouškách na stavební fakultě ČVUT pro směr konstruktivně – dopravní.

Za mimořádné pracovní úsilí bylo Ing. Dr. Janu Blažkovi propůjčeno státní vyznamenání ,,Za vynikající práci“.

Ing. Dr. Jan Blažek zemřel 9. 4. 1966 v Praze.

Autor

• Janda Tomáš