Několik pohledů na normy v ČR

• Foto

ZMĚNA PLATNOSTI NORMY BĚHEM PŘÍPRAVY A REALIZACE STAVBY
Tato problematika není legislativně ošetřena. Připravovaná novela stavebního zákona to řeší ve vztahu k provádění stavby v §119.

(3) Dojde-li během provádění stavby ke změně českých technických norem nebo jiných technických předpisů, podle nichž byla zpracována dokumentace nebo projektová dokumentace, přihlíží k nim stavební úřad jen tehdy, pokud se jejich ustanovení vztahují i na stavby projektované a prováděné před jejich účinností.

To je jistě pokrok, ale domnívám se, že obdobně to musí platit i pro přípravu stavby. Požadavek na změnu podle nejnovější normy může vzhledem k délce stavebního procesu stavbu vrátit až do územního řízení (např. zvětšení pozemků na parkování, jiná šířka komunikace, úprava inženýrských sítí). Při změně např. stavebního zákona je v přechodných ustanoveních uvedeno, že řízení zahájená před nabytím účinnosti nového předpisu se provedou podle předpisu původního. To by mělo platit i pro použití norem. Jen pro ilustraci – v roce 2010 bylo v ČSN provedeno více než 2 700 změn.

CO TEDY PLATÍ?
Ve vyhlášce 104/1997 Sb., kterou se provádí zákon o pozemních komunikacích, je celá řada norem, uvedených jmenovitě jako závazné (např. ČSN 73 6207, ČSN 73 6212) nebo doporučené (např. ČSN 73 6203, ČSN 73 6206). Těmto normám skončila platnost 31. března 2010 a jsou nahrazeny eurokódy. Např. eurokódem ČSN EN 1992-2 z května 2007. V nové normě je šest stránek povídání o eurokódech ale o vztahu k původním ČSN ani slovo (a to ani v národní příloze). Ve změně Z1 eurokódu z března 2010 je následující text:

Touto normou se nahrazuje ČSN 73 6206 z 1971-03-25 a ČSN 73 6207 z října 1993.

Články nahrazovaných ČSN 73 6206 z 1971-03-25 a ČSN 73 6207 z října 1993, které nejsou v rozporu s Eurokódy a jsou aktuální, budou zapracovány do národní přílohy ČSN EN 13670, případně do změny národní přílohy NA k ČSN EN 1992-2 či do nové přílohy NB k ČSN EN 1992-2.

Je červen 2011 (v době psaní článku – pozn. red.) a nikde nic. Kdo bude odpovídat za chybný výklad toho, co z ČSN 73 6207 je ještě aktuální a není v rozporu s eurokódem?

NENÍ NAD PŘEHLEDNOST
ÚNMZ 30. června 2010 na svém webu uvedl, který eurokód nahrazuje původní normy. To však platí pouze obecně. Ve změnách eurokódů z března 2010 jsou informace obdobné předchozímu bodu. Navíc je tam připuštěn i vznik „zbytkových norem“. Zbytkové ČSN 73 1201 nebo ČSN 73 1208 byly vydány půl roku po zrušení norem původních. U dalších je nutné hledat, kam jsou zbytky přilepeny.

JEŠTĚ JEDNOU O PŘEHLEDNOSTI
Eurokód 1 byl vydán v roce 2006. Do konce roku 2010 měl 26 oprav a změn. Formálně je jistě všechno pořádku. Práce s takovýmto předpisem je však velmi komplikovaná a může být zdrojem chyb. Člen ČKAIT již mnoho let dostává v Profesisu platné znění všech zákonů ve formě, kdy je možné zjistit, od kdy jaká změna platí a co platilo před tím. Je to dáno tím, že sbírka zákonů je skutečně volně přístupná a je možné tyto úpravy provádět. U norem se již několik let o obdobném, tzv. konsolidovaném znění pouze mluví.

ZPRACOVATEL NORMY
U původních ČSN je vždy uveden zpracovatel normy. U některých nových zejména harmonizovaných norem je sice zpracovatel také uvedený, ale jde pouze o překladatele, který k příslušné normě nedovede nic říci.

ZRUŠENÍ POŽADAVKU NA VOLNOU DOSTUPNOST NOREM
Probíhající novela stavebního zákona navrhuje zrušit §196 odst. 2) zákona.

(2) Pokud tento zákon nebo jiný právní předpis vydaný k jeho provedení stanoví povinnost postupovat podle technické normy (ČSN, ČSN EN), musí být tato technická norma veřejně přístupná.

Vložení tohoto požadavku do zákona umožnilo vznik současného online přístupu k normám. Pro odborníky je tedy vše v pořádku. Většina stavebních úřadů a především investorů tento přístup k normám nemá. Nemůže tedy vědět, co od nich stát zákonem nebo vyhláškou požaduje. Domnívám se, že je to naprosto nepřípustné.

Náklady na splnění tohoto požadavku by měl nést ten orgán státní správy, který zezávaznění normy požaduje.

VÝROBKOVÉ A NÁVRHOVÉ NORMY
V poslední době jsem se několikrát setkal s názorem, že návrhová norma nesmí uvádět nic, co není ve výrobkové normě. Toto stanovisko dokonce zaznělo z úst zástupce ÚNMZ. Je to stanovisko, které často používají výrobci. Není však pravdivé. Návrhové normy se opírají o požadavky stavebního zákona. O zabudování výrobku do stavby rozhoduje projektant na základě splnění požadovaných parametrů. Typickým příkladem jsou např. dlaždičky, mezi jejichž deklarované vlastnosti nepatří mrazuvzdornost. Kde není mrazuvzdornost nutná, je možné je navrhnout.

Do prostředí s možným mrazem je nikdo použít nemusí.

ZNAČENÍ NOREM
Zažité rozdělování ČSN podle tříd umožnilo jednoduše vyhledat normu, jejíž číslo přesně neznám. Systém číslování převzatých nebo harmonizovaných norem není nikde uveden. Hledání je potom hororem.

NĚCO K EUROKÓDŮM
31. března 2010 skončila platnost 29 ČSN. Tyto normy byly nahrazeny deseti ČSN EN Eurokódy (ve 42 částech z 58 avizovaných). Přestože se tato změna týká pouze jedné skupiny požadavků na výrobky pro stavby a na stavby – mechanické bezpečnosti a stability – jde o největší zásah do normového prostředí ČSN srovnatelný snad jenom se zavedením závaznosti norem zákonem 84/1948 Sb. a její zrušení zákonem č. 22/1997 Sb.

I v minulosti změnu normy mohly vyvolat různé příčiny. Havárie konstrukcí nebo jejich částí zaviněné nebo ovlivněné chybějícími nebo nesprávnými požadavky norem, výstižnější teorie chování konstrukcí nebo materiálů (dovolená namáhání, stupeň bezpečnosti, mezní stavby), nové, dříve nepoužívané druhy konstrukcí, zvýšení bezpečnosti stavby nebo její zefektivnění. Důvodem pro zavedení jednotných evropských norem byl požadavek na sjednocení návrhových postupů v celé Evropě. Kladem je i možnost využívat výsledky výzkumu z různých pracovišť a tím i jeho celkové zefektivnění a zlevnění. Domnívám se však, že hybnou silou tohoto záměru byla nechuť velkých evropských investorů zdržovat se navrhováním konstrukcí podle místních norem. Pokud někdo s tímto názorem nesouhlasí, prosím potom o vysvětlení, proč již dávno nejsou sjednocena např. daleko jednodušší pravidla silničního provozu alespoň na kontinentu.

Nové normy samozřejmě obsahují celou řadu chyb. Bude nějakou dobu trvat, než se většina z nich odstraní. Jsou však problémy, které by bylo vhodné odstranit okamžitě (systémově). Uvedu některé z nich:

a) Národní přílohy
V ČSN EN 1992-1-1 (jako příklad) jsou na stranách 2 a 16 zbytečně uvedeny stejné údaje – články, kde je možné použít národní parametry. Národní parametry jsou pro ČR závazné. Proč nejsou uvedeny přímo v normě a původní evropské parametry v příloze? Při práci s normou tato úprava velmi zdržuje. Svědčí to o tom, že zpracovatelé norem ignorují uživatele norem.

„Zajímavé“ je i to, že Národní příloha je pouze informativní, když v ní uvedené hodnoty jsou v ČR závazné.

b) Nepřehlednost
Jako příklad opět ČSN EN 1992-1-1. V právě vydané ČSN EN 1992-1-1 ed 2 je uvedeno, že tato norma platí souběžně s ČSN EN 1992-1-1 z listopadu 2006. K normě z listopadu 2006 bylo vydáno pět změn nebo oprav. Při vydávání původních ČSN byly do novelizovaného vydání zahrnuty všechny předchozí opravy a změny s uvedením, že jsou zapracovány. To už je zřejmě přežitkem. V nově vydané normě i přes deset stran všeobecného povídání tyto údaje chybí.

c) Nevyváženost
Některé problémy jsou řešeny nesmírně podrobně (až vědecky) a některé srovnatelné jsou v podstatě ignorovány. Příkladem může být zatížení staveb. Vydaná ČSN EN 1991 má cca 1 100 stran. O zatížení sedáním je v tomto souboru jediná zmínka. Jedná se prý o zatížení během etap provádění s odkazem na ČSN EN 1997. V té je uvedeno, že výpočet sednutí je pouze přibližným odhadem (u plošného založení). U pilotového založení není uveden způsob výpočtu, ale je zde věta: „Nemá se přehlédnout, že ve většině případů výpočty poskytnou pouze přibližný odhad přemístění pilotového základu.“

Například u mostů je kombinační precizace zatížení podle EC 1 a sedání úsměvná. A to opomíjím fakt, že sedání se často projevuje řadu let a nejde tedy o zatížení během provádění stavby.

d) Geotechnika
ČSN EN 1997 je podle mého mínění nejslabším článkem celého systému eurokódů. Nejen používáním nesmyslných termínů (slabá základová půda), ale především absencí použitelných početních řešení. Proti původním ČSN je to velký krok zpět, zejména pro návrh pilot. Povede to i ke zdražení staveb.

e) Pracnost
Eurokódy se snaží co nejpřesněji řešit každý problém. Pro staticky náročné konstrukce je to jistě dobré. Chybí tam ale to, co bylo v našich normách, které zpracovali staří praktici. Zjednodušené bezpečné řešení, které stačí pro většinu staveb. Např. pro návrh bytových domů s průměrnou cenou 3,5 mil. Kč, které tvoří každoročně skoro 40 % všech staveb.

ZÁVAZNOST NOREM
Zákonem č.22/1997 Sb. byla obecně zrušena závaznost českých technických norem. Jedním ze základních důvodů „nezávaznosti“ ČSN je fakt, že na jejich schvalování se podílí pouze malý, převážně odborný okruh lidí, a proto nemohou mít statut nejen zákona ale ani vyhlášky. Normy se tak dostaly do polohy, ve které u nás byly před rokem 1948 a ve které jsou trvale v celé „západní“ Evropě.

V posledních letech však úřady při vydávání vyhlášek používáním závazných odkazů na ČSN obcházejí zákon. Např. vyhláška č. 268/2009 Sb. o technických požadavcích na stavby se jen hemží odkazy na normy a normové hodnoty. A text: „…technický požadavek obsažený v příslušné ČSN, jehož dodržení se považuje za splnění požadavků konkrétního ustanovení této vyhlášky…“ je formou zezávaznění odkazovaných norem. Tento postup samozřejmě není vyloučen, ale neměl by být v tomto rozsahu zneužíván.

Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví proto podal návrh na doplnění čl. 45 Legislativních pravidel vlády, kterým by se upravily podmínky užívání normových hodnot v zákonech a vyhláškách. Výtah z návrhu úpravy:

„Odkazuje-li se při stanovení technických požadavků v právním předpisu na české technické normy, … v právním předpisu se výstižně definují pouze základní technické požadavky spolu s tím, že tyto požadavky se považují za splněné, postupuje-li se ve shodě s technickou normou. Zároveň je třeba připustit i jiné způsoby řešení, než uvedené v dané technické normě, pokud prokazatelně povedou k dodržení základních technických požadavků stanovených právním předpisem.

Každou technickou normu, na niž se odkazuje v právním předpisu, je nutno jednoznačným způsobem identifikovat…

Výše uvedené řešení samozřejmě klade vyšší nároky na zpracovatele právního předpisu. Vzhledem ke složitější proceduře je nutno vždy zvažovat skutečně nutný rozsah odkazů na normové hodnoty. To se v současné praxi nedělá a jde se cestou nejmenšího odporu, tj. do vyhlášky se nacpe co nejvíce normových odkazů, aniž se posuzuje jejich nutnost. Příkladem může být výše zmíněná vyhláška 268/2009 Sb. Text vyhlášky má 19 stran. Po doplnění odpovídajících normových odkazů (provedlo IC ČKAIT v roce 2010) má text 67 stran. K některým odkazům však ani zpracovatel vyhlášky nebyl schopen definovat, o co vlastně jde, a proto v doplněném textu nejsou.

Úprava navržená ÚNMZ by podstatně zjednodušila život uživatelům těchto předpisů.

Tento článek, který by mohl obsahovat řadu dalších problémů, nenapadá zpracovatele norem ani dalších předpisů. Chce pouze upozornit na to, že ti odborníci, kteří normy používají ke každodenní práci, nemají čas a často ani erudici zabývat se různými právními nuancemi. A přitom na jejich rozhodnutí často závisí bezpečnost stavby nebo lidí na ní pracujících. Bylo by dobře, kdyby každý, kdo změní nějaký předpis, uvážil, co tato změna vyvolá a řešil to současně.

Na závěr. Kdosi spočítal, že v letech 1970 – 1993 bylo vydáno 919 stran norem, týkajících se navrhování betonových konstrukcí, t.j. 38 stran A5 ročně. V letech 1994 – 2009 bylo vydáno ke stejné problematice 1 923 stran, t.j. 128 stran A4 ročně. Nemyslím si, že by to mělo podstatný vliv na ekonomiku nebo na bezpečnost staveb.

ÚPLNÉ ZNĚNÍ NÁVRHU ZMĚNY ČLÁNKU 45 LPV:
(7) Odkazuje-li se při stanovení technických požadavků v právním předpisu na české technické normy, další technické normy nebo technické dokumenty mezinárodních, popřípadě zahraničních organizací nebo jiné technické dokumenty, obsahující podrobné technické požadavky, (dále jen „technická norma“) upřednostňuje se forma tzv. indikativního odkazu, tj. v právním předpisu se výstižně definují pouze základní technické požadavky spolu s tím, že tyto požadavky se považují za splněné, postupuje-li se ve shodě s technickou normou. Zároveň je třeba připustit i jiné způsoby řešení, než uvedené v dané technické normě, pokud prokazatelně povedou k dodržení základních technických požadavků stanovených právním předpisem. Odkazuje-li se v právním předpisu na technickou normu formou tzv. výlučného odkazu, tj. právním předpisem se ukládá povinnost takovou normu dodržet, uvede předkladatel v důvodové zprávě důvody, pro něž není možno v daném případě formu indikativního odkazu využít.

(8) Každou technickou normu, na niž se odkazuje v právním předpisu, je nutno jednoznačným způsobem identifikovat. Pro tento účel je možno využít buď institut určené normy vyhlašované ve Věstníku Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví, nebo je třeba uvést číselné označení a název technické normy v poznámce pod čarou. Jestliže se využívá identifikace pomocí institutu určené normy u technických norem jiných, než které stanovují technické požadavky na výrobky, je třeba v právním předpisu uvést též pověření ministerstva nebo jiného správního úřadu k jejímu určení.

Some Views of the Standards in the Czech Republic
According to the Building Act the designer and site manager shall be liable for professional quality and safety of structures. During their work they have to respect the binding documents (laws, regulations), the documents which are generally not binding which however are declared to be binding by various official places (ČSN). Coordination of these regulations is sometimes problematic and it is only upon the responsibility and erudition of the designer or the site manager. The following text deals with some of these problems.

Autor

• Ing. Mach Václav