NÁZOR: Kdo ví, co bude za 200 let?

• Foto

Intenzita dopravy pořád roste, více a častěji cestujeme křížem krážem po republice i do zahraničí a platí, že tam, kde je dobrá dopravní dostupnost, roste i ekonomická síla regionu. Základem jsou dálnice a silnice, ale také rychlá a moderní železnice. Naše dopravní stavby musí být nejenom kvalitní, bezpečné a optimálně zasazené do území, ale také postavené za náklady, které odpovídají kvalitě a nebude pochyb o jejich průkaznosti.

Na čem tedy záleží, abychom v dohledné době dobudovali tolik potřebné obchvaty měst, chybějící rychlostní silnice a dálnice, železniční koridorové tratě, nebo abychom konečně odstranili nebezpečná místa na stávajících dopravních cestách, a dobře je udržovali? Je jasné, že na dostatku finančních zdrojů. Ale vymezovat přesný rok za dvě století určitě nemá význam. Smysl ale má mít k dispozici jasný a v čase platný harmonogram výstavby dopravních staveb a to na časový úsek, který je námi dosažitelný a ovlivnitelný, tj. určitě na 10 až 15 let. Vždyť příprava a realizace dnešních složitých dopravních staveb není jednoduchý proces. Vedle existence tohoto harmonogramu je jednou ze zásadních podmínek jeho realizace zajištění odpovídajících finančních prostředků a jejich stabilita.

A tady se dnes rýsuje zásadní problém. K financování dopravní infrastruktury stát v roce 2000 zřídil Státní fond dopravní infrastruktury. V roce 2007 se z národních zdrojů investovalo do dopravní infrastruktury ještě 59,5 mld. Kč. I přes to, že Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR vládu vyzvala, aby se tato úroveň národních zdrojů držela i do budoucna, ministerstvo dopravy připustilo od roku 2008 snížení o 23,5 mld. Kč na stávajících 36 mld. Kč. Základní argumentací bylo, že jsou k dispozici zdroje z fondů Evropské unie do roku 2013 ve výši zhruba 140 mld. Kč.

Kdyby byly původní národní zdroje zachovány a peníze z fondů EU byly použity navíc pro zrychlení výstavby prioritních staveb, asi by dnes fond dopravy neplánoval na dvě stě let dopředu a určitě by se po některých dnešních silničních tankodromech dalo jezdit, protože by byly alespoň peníze na jejich opravu. Bohužel ale národní zdroje vláda utratila jinde. Nic se neudělalo ani pro stabilizaci systému financování dopravní infrastruktury a pro nastavení parametrů jeho udržitelnosti do nejbližších let. A tak se zdá se, že letošní rekordní rozpočet fondu dopravy ve výši 96 mld. Kč, složený z již zmiňovaných 36 mld. Kč z národních zdrojů (tedy daní, poplatků a dotací jako příjmů fondu dopravy), 36 mld. Kč ze zdrojů EU a 24 mld. z úvěrů a dluhopisů byl posledním rekordním rokem, kdy se u nás ještě dopravní stavby pořádně staví.

Budoucnost je hodně nejistá, když samotný fond dopravy ve svém výhledu plánuje postupné dočerpávání evropských zdrojů i nižší úvěrovou angažovanost a předpokládá finance v roce 2011 ve výši 76 mld. Kč a v roce 2012 dokonce jen 59 mld. Kč. Za dva roky tak mají klesnout jeho zdroje o 37 mld. Kč. Jestli k tomu dojde, pak se máme na co těšit. Nebudou peníze nejenom na výstavbu, ale dojde k dalšímu zhoršení dnešních dopravních cest, protože nebudou peníze na jejich údržbu. A my jako uživatelé budeme na stav dopravní infrastruktury nadávat více než dnes. Stále více bude taky znatelná propast ve srovnání s našimi západními sousedy, ale už také se Slovenskem či Polskem, kde se dnes masivně dopravní cesty budují.

V dnešních cenách by bylo potřeba investovat do výstavby chybějících prioritních dopravních cest a do oprav a rekonstrukcí státem vlastněné dopravní infrastruktury minimálně 1 bilión Kč. Z toho připadá asi 600 mld. Kč na pozemní komunikace a 400 mld. Kč na železnici. Kdyby bylo možné zajistit ročně zdroje ve výši 100 mld. Kč, pak bychom v roce 2020 měli k dispozici rozhodující dopravní síť a navíc bychom jezdili po rozumně udržovaných silnicích a dálnicích. Pokud ale připustíme pokles finančních zdrojů až na fondem plánovaných 59 mld. Kč, budeme čekat a nadávat dále.

Co dál? Jsme na prahu zásadního rozcestí. Stav našich veřejných financí není dobrý a vrátit se k výši národních zdrojů jako v roce 2007 si nyní jen těžce představíme. Na druhou stranu je potřeba zdůraznit, že dopravní stavitelství má významné multiplikační efekty – 1 mil. Kč, který se v této oblasti investuje, stabilizuje zhruba tři pracovní místa a státu se ve formě daní a dalších odvodů a úspor na nevydaných výdajích vrátí až 700 tis. Kč. To je silný argument pro politiky, aby právě v těchto investicích viděli perspektivu. Investice zejména v této oblasti tak mohou přispět ke zmírnění ekonomické krize i ke snížení nezaměstnanosti.

A tak je na stole další volební téma a politici by měli jasně říci, zda vůbec chtějí a mají reálný recept na to, jak finančně udrží současné investiční tempo v magickém rámci 100 mld. Kč ročně ze všech dostupných finančních zdrojů. Nebo bude pomalé a složité cestování, rozbité silnice a proudy aut na ulicích ve městech bez obchvatu ještě mnoho dalších let základní charakteristikou naší dopravní infrastruktury.

Who knows chat will happen in 200 years?
State fund of transport infrastructure relied on the scenario when for instance the expressway R55 connecting Břeclav with Olomouc would be competed in 2222. So it means in the period when we won´t be able to control it. Each person shall assess how trustworthy it is to present scenarios of constructing transport road in the horizon of 200-year period. The author of the article sustains an opinion that investing into the construction of backbone transport network and maintenance is a must.

Foto: Pavel Stančo

Autor

• Ing. Švagr Pavel CSc.