Jízdní kolo jako přirozená součást života

• Foto

Klíčovým problémem (ne)pochopení tématu cyklistické dopravy je zpravidla vnímání „cyklisty“ jako nějakého zvláštního živočišného druhu, pro kterého je nutné navrhnout jakousi infrastrukturu. V pomyslném zorném poli dnes „cyklista“ nejčastěji utkví jako sportovně-rekreační jezdec, případně jako někdo zvláštní, protože nejede veřejnou dopravou či autem, pohybuje se „jinak“, „neukázněně“ apod. Bohužel zatím stále platí, že mnozí (alespoň ve větších městech) mají zpravidla pouze minimální nebo žádnou osobní uživatelskou zkušenost s dopravním používáním jízdního kola. Přispívá k tomu i velmi nízká rozlišovací schopnost řady činitelů na rozhodujících pozicích, kteří nerozeznají cyklostezku od cyklopruhu (tedy opatření stavební od organizačního), natož aby pak veřejnost o těchto v Evropě naprosto běžných věcech vhodně informovali. Jak z toho ven, co se s tím dá dělat?

Tvůrci, resp. všechny zainteresované strany, které se podílejí na tvorbě veřejného, potažmo dopravního prostoru, se většinou řídí, jak jinak, svými osobními zkušenostmi. Snad každý již jel do školy nebo zaměstnání veřejnou dopravou, automobilem, nebo šel alespoň část cesty pěšky. Jízda na kole si v Česku zatím v porovnání s ostatními nejčastějšími druhy dopravy vede opravdu nejhůře. To platí i pro širokou uživatelskou veřejnost, což se odráží ve způsobu, jak potom lidé k jednotlivým druhům dopravy přistupují, jak je vnímají. A jestliže například automobilová doprava má navíc silnou pozitivní reklamní propagaci napříč médii a zároveň svou nepřehlédnutelnou fyzickou přítomností ovládá podstatnou část veřejného prostoru, cyklistická doprava je u nás zatím spíše „neviditelná“ a odbornou i širokou uživatelskou veřejností zůstává převážně nepochopena.

Právě to se následně odráží v přístupu k cyklistické dopravě při zadání, navrhování a schvalování úpravy veřejného prostoru s provozem cyklistů. Úmyslně zde není použito výrazu „infrastruktury pro cyklisty“, protože mnohdy nemusí být infrastruktura pro cyklisty vytvořena přímo, ale může se jednat o zajištění fyzicky možného pohybu na jízdním kole, aniž by bylo přímo „pro cyklisty“ cokoliv vybudováno nebo i vyznačeno. Jak je zřejmé z ČSN i technických podmínek, se snižující se rychlostí, intenzitami a počtem nepřehledných situací a míst se snižuje i nárok na jakoukoliv speciální infrastrukturu pro cyklisty. Fyzická opatření postupně střídají ta organizační a zpravidla je pak nutno ošetřit více (pro někoho nepatrných) detailů, namísto megalomanských opatření, která jsou mnohdy nedomyšlena, a tedy po vybudování někdy částečně či téměř vůbec nevyužita. Vede to i k tomu, že se napříště od dalšího uvažování „o cyklistech“ raději upustí, protože „přesto, že opatření stálo mnoho peněz, tak ho cyklisté nevyužívají“.

S minimem zkušeností vlastních, se zastaralou metodikou a pokulhávající legislativou lze však jen těžko vytvořit kvalitní návrh čehokoliv pro cyklisty. Jakékoliv podpůrné nástroje se neobejdou bez uchopení podstaty věci.

Ryze dopravní uvažování a selektování na druhy dopravních uživatelů by měly ve veřejném prostoru zůstat až na druhém místě. Konflikty řešené „dopravním uvažováním“ a přístupem jednotlivců se rychle překlopily do konfliktů celospolečenských. Neustálá tendence ošetřit každou detailní kolizní situaci vede k nesrozumitelnému právnímu systému, který se časem sám do sebe zhroutí.

Naštěstí je Česká republika rozmanitá země a v některých českých a především moravských městech a obcích se zkušenosti s každodenní jízdou na kole (a to i v zimním období) daří zužitkovat i přes nepřízeň legislativy. V Litovli, Olomouci, Pardubicích, Hradci Králové, Uničově, Uherském Hradišti a v řadě dalších měst rok od roku roste poptávka po pohybu na jízdním kole. Ta se zvyšuje i ve větších městech (např. i v Praze, modal split v roce 2002: 0,2 % a v roce 2010 již 1,5 %, dle TSK-ÚDI), avšak vzhledem k velikosti a jistým zvyklostem tento trend zatím nelze sledovat v masovém měřítku. Další pozitivní vývoj pro cyklodopravu lze predikovat nejen na základě podkladů národní cyklostrategie (CDV Brno, www.cyklostrategie.cz), ale i běžným sledováním nebo návštěvou některých z uvedených měst. Vedle obecných pozitiv (jako je rovinatost a město krátkých a středních vzdáleností) lze přidat i zdůvodnění na základě více subjektivního postřehu: lidé v těchto končinách se vzájemně více respektují, což poznáte nejen v dopravě, ale také v pohostinnosti a upřímnosti. Úvahu, zda to má přímou souvislost s jízdou na kole, ponechme na každém z nás.

„Cyklisté“ jsou totiž jen lidé, kteří právě jedou na kole. Jsou to lidé, kteří mohou být libovolného věku či sociálního postavení a kteří používají jízdní kolo jako přirozenou součást svého života, často každý den. Pokud kolo odloží a nasednou do automobilu, nestávají se z nich trvale „motoristé“, ale stále zůstávají opět jen lidmi, kteří se právě pohybují pomocí automobilu. Jízdní kolo i související infrastruktura jsou opravdu pouze prostředky, nikoliv cíl samotný. Cílem má být především kvalita života daná přívětivým a udržitelně fungujícím prostředím.

Společenská poptávka po řešení potřeb cyklistů v celé ČR se počátkem června alespoň z části zformovala do společného podpisu Uherskohradišťské charty, ke které se přihlásila polovina krajských statutárních měst a 10 měst dalších. O závěrech české národní cyklokonference Uherské Hradiště 2011, na které byla Charta slavnostně uvedena v život popisy zástupců samospráv (Charta byla vždy přijata Radou města), vás budeme informovat v některém z následujících článků tohoto seriálu o cyklistické dopravě.

Závěrem jen krátký postřeh z každodenní reality života: zachycení i relativně banální dopravní situace je často jeden z nejjednodušších způsobů, jak sdělit to nejpodstatnější. Článek doprovází série fotografií, které hovoří samy za sebe.

Riding a Bike as a Natural Part of Your Life
This time the article within our series is focused on the most important but still very frequently forgotten part of traffic – on the use and their needs in connection with common use of a bicycle.

Fotografie: Ing. arch. Tomáš Cach a Ing. Květoslav Syrový

Fotografie použité u tohoto článku zachycují reprezentativní průřez situací z Prahy a několika dalších měst, od května letošního roku jsou používány také na velkoformátových bannerech jako doprovod oficiálních akcí národního cyklokoordinátora Ing. Jaroslava Martinka (CDV Brno). Další fotografie a informace, které se průběžně doplňují a rozšiřují, lze nalézt především ve fotogaleriích na českých stránkách www.cyklostrategie.cz a http://www.praguecyclechic.com (nově lze sledovat též facebook „praguecyclechic“), případně ve fotoalbech na https://picasaweb.google.com/foto.tomas.cach, https://picasaweb.google.com/slavasyrovy a https://picasaweb.google.com/prousek.tomas. Ze zahraničních webů je pak nejvýznamnější především dánský www.copenhagencyclechic.com, sloužící jako inspirace pro města a země celého světa.

Autoři

• Ing. arch. Cach Tomáš
• Ing. Syrový Květoslav
• Prousek Tomáš

Jízdní kolo jako přirozená součást života