Dynamické vlastnosti kolejového roštu s Y pražci

• Foto

Předmětem hlavních toků investičních prostředků do železniční infrastruktury České republiky se v průběhu devadesátých let minulého století staly především dálkové tratě s významným podílem mezinárodní dopravy, tzv. tranzitní železniční koridory. Regionální železnice byla doposud v tomto ohledu spíše zanedbávána. Síť regionální kolejové infrastruktury je přitom na území České republiky poměrně hustá. Dosahuje délky 3 200 km a dle poslední koncepce drážního správního úřadu je zřejmé, že i přes chystané rušení některých tratí dojde k jejímu znovurozšíření vlivem snížení současného počtu celostátních drah. Dříve či později tak bude muset být revitalizována na požadované technicko-provozní parametry a pro potřeby dopravní obslužnosti.

Charakteristikou regionálních drah bývá nižší traťová rychlost V ≤ 80 km · h^–1, přenos zatížení nápravovými tlaky do 20 t resp. nízké výsledné přepočtené provozní zatížení koleje (koleje 5. a 6. řádu). Tyto skutečnosti umožňují zavádět subtilnější komponenty do sestav železničního svršku, při zachování bezpečnostních, kvalitativních i komfortních parametrů koleje.

Alternativou k použití příčných kolejnicových podpor klasické konstrukce (tj. zpravidla betonových monoblokových pražců) je kolejový rošt s ocelovými pražci tvaru Y [6]. Pražce Y jsou v porovnání s příčnými pražci kratší, mají nižší konstrukční výšku a nižší hmotnost. Klíčovou výhodou je jejich vysoký příčný odpor. Ten může být v závislosti na příčném vysunutí pražce i více než dvojnásobný než odpor standardně používaných příčných betonových pražců [7]. Při zachování standardní šířky štěrkového lože nebo jiných mimořádných opatření to umožňuje použití bezstykové koleje i v méně příznivých poměrech. Při zúžení koruny kolejového lože by měly Y pražce zajistit srovnatelnou stabilitu bezstykové koleje, jako kombinace betonových pražců a kolejového lože standardní šířky. Zúžený tvar kolejového lože navíc umožňuje zmenšení šířky pláně tělesa železničního spodku. Podstatnou výhodou zúžené pláně tělesa železničního spodku je možnost rekonstrukce regionálních tratí vedených v husté zástavbě, kde zřízení železničního spodku normových rozměrů není z hlediska prostorových poměrů možné. Další výhody kolejového roštu s pražci tvaru Y přináší použití v trati se stávající šířkou pláně tělesa železničního spodku 6 000 mm. Zúžené kolejové lože zde přináší výraznou variabilitu při směrovém vyrovnání rekonstruované trasy v rámci zachování prostorové polohy pláně tělesa železničního spodku. Možný radiální posun osy koleje se v takovém případě pohybuje kolem vzdálenosti cca ± 300 mm. Druhou možností je návrh většího poloměru směrového oblouku koleje při zachování tečnového polygonu, což může být zvláště efektní při použití v obloucích o malém poloměru a malém středovém úhlu (tímto způsobem lze zlepšit hodnoty vybraných parametrů konstrukčního uspořádání koleje při zachování stejné traťové rychlosti nebo naopak).

ROZBOR DANÉ PROBLEMATIKY
Důležitým aspektem při rozhodování o výběru a použití nového konstrukčního prvku je teoretická analýza (modelování) podpořená laboratorními zkouškami na hotovém výrobku [1, 2]. U vybraných konstrukcí železničního svršku však ani laboratorní analýza nepřinese průkazné výsledky. Tehdy je nezbytné doplnit validační proces výrobku o měření in situ (v případě kolejového roštu tedy přímo na trati). Česká i evropská legislativa [3, 4, 5] v takovém případě vyžaduje dlouhodobé sledování testované konstrukce v minimálním trvání jednoho roku. Během této doby doporučuje průběžné sledování vybraných parametrů a následné porovnání s referenční sestavou, která byla vložena do stejné koleje a ve stejném časovém období jako sestava testovaná.

Nejvěrněji lze parametry konstrukce definovat pomocí analýzy chování přímo pod dynamickým zatížením od vlakových souprav. Hodnocení dynamických účinků na železniční svršek příp. na jeho jednotlivé části je možné v zásadě rozdělit do tří základních oblastí:

• Analýzy posunů vyvolaných zatížením konstrukce,
• Analýzy šíření vibrací a jejich účinků na okolí trati,
• Analýzy silového působení a napětí v kolejovém roštu.

Jako nejvhodnější metody měření lze na základě předchozích úloh [9] doporučit přímé měření pohybu pražců relativně vůči pláni tělesa železničního spodku resp. měření zrychlení vibrací. V prvním případě je měřenou veličinou časový průběh výchylky kmitání na vybraných místech konstrukce kolejového roštu. V druhém případě je měřenou veličinou časový průběh zrychlení kmitání.

METODIKA MĚŘENÍ
Základním cílem měření bylo zjištění způsobu přenosu podélného, příčného a svislého zatížení od železniční dopravy do kolejového lože a s tím související posuny a vibrace kolejového roštu s ocelovými pražci tvaru Y v úseku s bezstykovou kolejí a směrovým zakřivením. Pro účely experimentu byl vybrán kolejový rošt s Y pražci s rozevřením 650 mm. Konstrukce železničního svršku s Y pražci byla následně porovnána s referenčním kolejovým roštem s příčnými betonovými pražci. Vybrané sestavy železničního svršku vypadají následovně:

• Ocelové Y pražce – kolejnice UIC 60 (úklon 1:20), upevnění S 15, ocelový pražec Y (rozevření 650 mm), tvar kolejového lože,
• Příčné betonové pražce – kolejnice 60 E 1 (úklon 1:20), upevnění KS (svěrky Skl 12), betonový pražce SB 8P, tvar kolejového lože.

Při výběru měřicích stanovišť rozhodovaly podmínky, aby sledované úseky tratě byly srovnatelné z hlediska geometrických parametrů koleje, traťové rychlosti, traťové třídy zatížení, řádu koleje a vztahu k okolnímu terénu, dále aby použitá konstrukce železničního svršku byla v totožné soustavě, srovnatelného stáří a v neposlední řadě také, aby v obou vybraných úsecích byla zřízena bezstyková kolej. Nakonec byly pro uskutečnění experimentu vybrány tyto úseky trati:

Ocelové Y pražce
Měřicí stanoviště leží v pravostranném oblouku jednokolejné celostátní trati č. 225 v km 45,280 mezi železničními stanicemi Popelín a Počátky – Žirovnice. Směrový oblouk byl projektován jako kružnicový s následujícími parametry:

R = 392 m; V = 70 km·h^-1; I = 48 mm; n₁ = 9,72V; n₂ = 8,57V; D = 100 mm; lp₁ = 68,05 m; lp₂ = 60,04 m; L_i = 131,71 m; kubická parabola;

Trať je zde vedena v zářezu, měřicí profil je vzdálen cca 45 m od železničního přejezdu silnice III. třídy a přibližně 10 m od trubního propustku. Trať sklonově stoupá +11,10 ‰ ve směru na Počátky – Žirovnice. Kolejový rošt s ocelovými pražci Y byl vložen v roce 2005, kdy zájmový úsek prošel kompletní rekonstrukcí. Trať je navržena pro traťovou třídu zatížení D4/70. Z hlediska provozního přepočteného zatížení pak hovoříme o koleji 4. řádu.

Příčné betonové pražce
Měřicí stanoviště leží rovněž v pravostranném oblouku totožné trati v km 38,120 mezi zastávkou Bednárec a výhybnou Kamenný Malíkov. Kružnicový oblouk má tyto parametry:

R = 399 m; V = 70 km·h^–1; I = 60 mm; n₁ = 9,41V; n₂ = 6,38V; D = 85 mm; lp₁ = 56,00 m; lp₂ = 38,00 m; L_i = 360,19 m; kubická parabola;

Trať je zde vedena ve srovnatelném zářezu a vzdálenost měřicího stanoviště od nejbližší umělé stavby, tj. železničního přejezdu silnice II. třídy, je více než 300 m. Také v tomto případě trať stoupá, a sice +12,18 ‰ ve směru na Počátky – Žirovnice. Kolejový rošt s betonovými pražci SB 8P byl vložen v roce 2006 v rámci rekonstrukce daného úseku trati. Také tento úsek je navržen pro traťovou třídu zatížení D4/70 a z hlediska provozního přepočteného zatížení se jedná o kolej 4. řádu.

Výběr a umístění snímačů
V návaznosti na předchozí měření [9] byly v rámci experimentu sledovány tyto veličiny (obr. 1 až 4):

• Podélné, příčné a svislé posuny kolejového roštu vyvolané účinky dynamického zatížení,
• Zrychlení vibrací od účinků kolejové dopravy v podélném, příčném a svislém směru.

Snímače posunů kolejového roštu byly uchyceny přes magnetické držáky na speciální rámy. Rámy byly tvořeny dvěma ocelovými tyčemi zapuštěnými do konstrukčních vrstev tělesa železničního spodku a ocelovým příčníkem spojujícím obě tyče. Tímto způsobem byl vytvořen vtažný bod s nulovým posunem. Snímače posunutí byly umístěny pro podélný směr na speciálním přípravku upevněném k patě vnitřního i vnějšího kolejnicového pásu, u obou srovnávaných konstrukcí železničního svršku totožně. Snímače posunutí v transverzální rovině byly opřeny v případě pražce Y o příčná žebra umístěná na úložné ploše všech tří hlavových částí pražce. V případě betonového pražce byly tyto snímače zapřeny o hranu žebrové podkladnice na obou hlavách pražce. Snímače vertikálních posunů byly umístěny na příčných žebrech Y pražce v totožných místech jako snímače posunů příčných. U betonového pražce pak byly umístěny na horní ploše podkladnice v prostoru mezi vrtulemi na hlavách pražce. Celkově tak bylo použito v případě Y pražce jedenáct snímačů posunutí, z toho deset s odpruženým hrotem a jeden snímač s volným hrotem. V případě měření na betonovém pražci bylo pak použito osm snímačů posunutí, všechny s odpruženým hrotem. Pro odizolování snímačů od vodivých částí srovnávaných konstrukcí byla mezi konstrukci a měřicí hrot snímače vložena destička z nevodivého materiálu. Tyto destičky byly přichyceny pomocí vteřinového lepidla k očištěným částem kolejového roštu. Každý kompletně přichystaný snímač délky byl před měřením kalibrován pomocí sady tzv. Johansonových kostek.

K měření zrychlení vibrací byly použity piezoelektrické snímače zrychlení kmitání (tzv. akcelerometry). Jednotlivé snímače byly uchyceny do plastových úchytek firmy Brüel & Kjær a přilepeny k očištěnému povrchu měřené konstrukce. Tříosé akcelerometry byly takto umístěny na patě kolejnice srovnávaných konstrukcí (co nejblíže k hlavovým stranám uzlů upevnění) a zároveň na hlavách pražců. Na jedno rameno rozevřené části Y pražce byly osazeny tři jednoosé snímače zrychlení vibrací, pro každý sledovaný směr jeden. Odpovídající pata kolejnice zůstala z důvodu nedostatku volných kanálů měřicí základny bez snímačů. Celkově tak byly osazeny v případě pražce Y čtyři tříosé akcelerometry (dva snímače typu B&K 4524B001 na patě kolejnice a dva snímače typu B&K 4524-B na hlavě pražce) a tři jednoosé akcelerometry typu B&K 4507 B 004 na hlavě jednoho ramene pražce na rozevřené straně (obr. 1 a 2). Dotčené akcelerometry spočívaly vždy na hlavních nosnících pražce. V případě měření betonového pražce byly celkově na kolejovém roštu použity čtyři tříosé akcelerometry (typy stejné s prvním měřením) dle obr. 3 a 4. Všechny akcelerometry byly před použitím v koleji kalibrovány.

Měřicí řetězec
K současnému měření posunů i vibrací byla použita měřicí ústředna DEWE 2502. Záznamy byly ukládány na pevném disku přímo v ústředně. Rychlosti všech drážních vozidel v místě přejezdu přes experimentální stanoviště byly měřeny radarovým zařízením Buschnell 10-1900.

VYHODNOCENÍ ZÍSKANÝCH DAT
Charakteristiky vybraných vyhodnocovaných vlaků jsou přehledně shrnuty v tabulce 1. Pro účely tohoto článku byla srovnávána pouze referenční vozidla. Rozhodujícím kritériem pro výběr byl průjezdem vyvolaný nedostatek převýšení a maximální kolová síla, resp. uspořádání náprav vlakové soupravy.

Po provedeném rozboru problematiky a realizaci vlastního měření v terénu byly k analýze naměřených dat použity metody a parametry:

• Časového zobrazení průběhu zrychlení kmitání a pohybů kolejového roštu, dále výpis extrémů zrychlení kmitání a pohybů kolejového roštu a nakonec výpis efektivní hodnoty RMS zrychlení kmitání,
• Frekvenční analýzy s využitím průběhu amplitudového spektra (pro přechod z časové do frekvenční oblasti byl využit algoritmus Fourierovy transformace).

Pro jednoznačné určení chování kolejového roštu z analýzy posunů bylo nezbytné stanovit znaménkovou konvenci. Konvence byla zvolena následujícím způsobem:

• Minus (–): pohyb kolejnice nebo pražce podélně proti vlaku, příčně dovnitř oblouku, resp. svisle směrem dolů (pokles),
• Plus (+): pohyb kolejnice nebo pražce podélně ve směru vlaku, příčně vně oblouku, resp. svisle směrem nahoru (zdvih).

ANALÝZA DYNAMICKÉHO CHOVÁNÍ VYBRANÝCH KONSTRUKCÍ KOLEJOVÉHO ROŠTU
K práci s naměřenými signály včetně vyhodnocení vibrací byl použit software měřicí ústředny DeweSoft a autory příspěvku vytvořený program VibroDiagRail.

Posuny
Z globálních extrémů (maxima, minima, viz tabulky 2 až 5) je zřejmé, že největších výchylek dosahuje kolejový rošt srovnávaných konstrukcí ve svislém směru. Y pražec v tomto ohledu vykazuje o něco horší vlastnosti, kdy svislé posuny vycházejí zpravidla výraznější. Maximální poklesy pražce Y lze vidět na hlavě nerozšířené části pražce (bod Y1, nepřevýšená strana koleje). Pohybují se v rozmezí 1,38 ÷ 2,11 mm. Na rozevřené straně pražce vycházejí svislé poklesy menší, mnohdy až poloviční. Zde platí, že větší poklesy byly vždy zaznamenány v bodě Y3, tedy v místě ve směru klesání trati, bez ohledu na směru jízdy měřené soupravy. To může souviset s tíhovým zatížením kolejového roštu, ale i s mírou homogenity kolejového lože pod jednotlivými částmi ramen Y pražce. Maximální vertikální zdvihy Y pražce se vyskytují v intervalu 0,10 ÷ 0,29 mm a jsou podobné na všech ramenech. U betonového pražce SB 8 lze maximální poklesy zaznamenat bez výjimky na hlavě pražce na nepřevýšené straně koleje. Tyto jsou v intervalu 1,39 ÷ 1,75 mm. Na převýšené straně pak poklesy vycházejí zhruba třetinové. Také zdvihy jsou i více než trojnásobné v měřicím bodě B1 (nepřevýšená část). Pohybují se v rozmezí 0,11 ÷ 0,39 mm.

V případě podélných posunů lze vypozorovat, že posuny kolejnice jsou vždy výraznější, než posuny pražce. Tento fakt vypovídá o pružně deformačních vlastnostech použitých typů  upevnění. V posunech působícím proti směru jízdy vlaku vychází lépe kolejový rošt s Y pražci. Ve směru jízdy vlaků vykazuje srovnání posunů opačný charakter, lépe vychází betonové pražce. Tato skutečnost by mohla poukazovat na větší hmotnost betonových pražců a s ní související vyšší setrvačnou sílu konstrukce. Podélné posuny kolejnice se pohybují v rozmezí 0,03 ÷ 0,65 mm (směr proti jízdě vlaku) resp. 0,05 ÷ 0,88 mm ve směru jízdy vlaků. Podélné posuny pražce jsou pak v intervalech 0,00 ÷ 0,49 mm (proti směru) resp. 0,01 ÷ 0,79 mm (ve směru). Z chování pražce Y lze vysledovat tendenci, jakoby se vždy nechal strhnout průjezdem soupravy. Posuny ve směru jízdy vlaku jsou bez rozdílu vyšší než posuny proti. Betonové pražce vykazují opačné chování, jako kdyby byly postupně „nasávány“ blížící se soupravou, a to i směrem stoupání trati! Podotkněme, že pro potvrzení uvedeného jevu by bylo potřeba analyzovat více vzorků (statistické zpřesnění). Ani u jedné konstrukce není patrné, že by převýšená strana koleje byla více namáhána podélnými silami než nepřevýšená a naopak.

Z pohledu příčného namáhání jsou obě konstrukce pražců srovnatelné. Příčné posuny pražců jsou v rozmezí 0,01 ÷ 0,78 mm. Z levé části grafů záznamů (grafy 1 a 2) je patrný větší silový účinek, a tedy větší příčný posun, vždy pod vodicím dvojkolím jednotlivých vozů soupravy R 662. Z obou grafů i tabulek globálních extrémů je názorně vidět, že zatímco nepřevýšená část pražců se pohybuje směrem do oblouku, převýšená část pražců vně oblouk. To by mohlo souviset s vypoulením úložné plochy pražce, způsobeným ohybem pražce přes jeho středovou část. Takový případ nastává obvykle v koleji za provozu, kdy pražec v kolejovém loži přestává být podepřen pouze v části svojí délky v místech pod kolejnicovými pásy, jak je tomu dle teoretických předpokladů v období krátce po podbití. Dochází k podepření pražce v celé délce ložné plochy a s ní související změně působení vnitřních sil v pražci. Postupem času dochází vlivem působení nápravových tlaků ke ztrátě ostrohrannosti a následné redistribuci zrn kolejového lože v oblastech počátečního podepření pražců. Neméně zajímavým poznatkem vyplývajícím z analýzy posunů jsou vyšší příčné pohyby vzdálenějšího ramene rozevřené části Y pražce z hlediska směru jízdy vlaků. Tato skutečnost napovídá o určitém kroucení pražce v horizontální rovině.

Tabulka 1 – Výpis hodnocených vlaků a jejich charakteristiky

Tabulka 2 – Y pražec; minimální posuny

 Tabulka 3 – Y pražec; maximální posuny

 Tabulka 4 – Betonový pražec; minimální posuny

 Tabulka 5 – Betonový pražec; maximální posuny

Vibrace
Tabulky 6 a 7 uvádějí efektivní hodnoty zrychlení vibrací RMS určené pro výřezy signálů odpovídající dané rychlosti a délce vlaku. Na základě těchto hodnot je patrné, že u Y pražce dochází k předpokládanému rozložení hmoty na rozevřené straně na přibližně dvě stejné poloviny. Ze srovnání obou konstrukčních typů lze konstatovat až dvojnásobně větší zrychlení příčných a svislých vibrací na kolejnici upevněné k betonovému pražci. Podélná zrychlení vibrací na kolejnici plus zrychlení působící ve všech třech sledovaných směrech na pražci však vycházejí pro kolejový rošt s betonovými pražci výrazně lépe. Jsou mnohdy až pětinásobně nižší než zrychlení na ocelovém pražci Y. Uvedené skutečnosti poukazují na výrazně horší tlumicí schopnosti uzlu upevnění S15 použitého na Y pražci, což je dobře patrné ze srovnání RMS na kolejnici a na pražci ve stejném měřicím bodě.

Vzhledem k omezenému rozsahu článku byla k frekvenční analýze zrychlení vibrací obou konstrukcí vybrána pouze jedna vlaková souprava. Jedná se o rychlík R 662, který v obou případech projížděl sledovaným úsekem nejrychleji. Při průjezdu soupravy měřicími stanovišti by tak mělo vlivem nedostatku převýšení teoreticky dojít ke zvětšení zatížení vnějšího kolejnicového pásu nárůstem vodicí a svislé kolové síly. Z tohoto důvodu byla pro účely vyhodnocení vybrána právě převýšená strana kolejového roštu. Bod Y2 na ocelovém pražci je přednostně vyhodnocen, protože v bodě Y3 nebyla akcelerometry osazena pata kolejnice. Frekvenční analýza je s ohledem k předchozím měřením provedena v pásmu frekvencí 0 ÷ 1 000 Hz. Vyšší frekvence než 1 000 Hz se projevují především ve formě hluku.

Z časového průběhu jízdy soupravy R 662 přes měřicí profil s Y pražci lze snadno definovat jednotlivé podvozky šesti osobních vozů i obě dvounápravy hnacího vozidla řady 242. V těchto místech jsou totiž podélné i všechny ostatní vibrace vyvolané účinky dynamického zatížení logicky největší. V extrémních případech dosahují hodnot až 150 m · s^–2 (pata kolejnice), resp. 65 m · s^–2 (hlava pražce). To je vzhledem k rychlosti vlaku a zkušenostem s jinými měřeními [10] poměrně hodně. Také efektivní hodnota podélných zrychlení kmitání RMS je vůči jiným typům železničního svršku v těchto místech a tomto směru působení nadprůměrná. Z hlediska časového průběhu se maximální zrychlení vibrací na kolejovém roštu s betonovými pražci pohybují okolo 80 m · s^–2 (kolejnice), resp. 35 m · s^–2 (pražec). Rozpoznání vozové skladby jedoucího vlaku je v tomto případě složitější, než u Y pražce. Z frekvenční analýzy uzlu upevnění je zřejmé, že v případě ocelového pražce se nejdůležitější složky podélného zrychlení kmitání nacházejí v pásmu frekvencí 500 ÷ 700 Hz. Amplitudy zrychlení vibrací zde dosahují na kolejnici hodnot až 0,55 m · s^–2, na pražci pak hodnot cca 0,25 m · s^–2. V tomto okamžiku je nutné poznamenat, že se zrychlení vibrací s rostoucí frekvencí snižují jen nepatrně. V oblasti frekvence 1 000 Hz totiž dosahují amplitudy na kolejnici stále hodnot kolem 0,40 m · s^–2 (na pražci cca 0,13 m · s^–2). Tyto kmitočty výrazně zasahují do nejlépe slyšitelného pásma lidského ucha a mohou tak umocnit subjektivní vnímání hlukové zátěže z trati. V případě betonového pražce se nejvýraznější kmitočtové složky nacházejí rovněž v pásmu 500 ÷ 700 Hz. Amplitudy dosahují v těchto místech maximálně 0,45 m · s^–2 (kolejnice) a 0,35 m · s^–2 (pražec). Hodnoty na pražci však mohou být výrazně ovlivněny jevem, který nastal v čase 1,5 s a jenž lze přisoudit jisté nestandardnosti v translačním pohybu zadní lokomotivní nápravy.

Vozová skladba vlakové soupravy je dobře identifikovatelná také z časových průběhů příčných zrychlení vibrací, a to jak na ocelovém pražci Y, tak i na betonovém pražci. Z pohledu extrémních hodnot zrychlení se obě konstrukce jeví jako srovnatelné. Na kolejnici dosahují tato zrychlení hodnot cca 120 m · s^–2, na pražci pak hodnot do 0,55 m · s^–2 (Y pražec) resp. do 0,45 m · s² (betonový pražec). Tyto hodnoty, s přihlédnutím k aktuálním rychlostem a efektivním hodnotám zrychlení, nikterak nevybočují z běžného průměru [10]. Na základě frekvenční analýzy lze konstatovat lepší vlastnosti ocelového pražce. Ten dosahuje maximálních zrychlení vibrací v příčném směru na kolejnici v širokém pásmu frekvencí 400 ÷ 550 Hz (cca 0,50 m · s^–2), na pražci pak v pásmu 300 ÷ 700 Hz hodnot do 0,17 m · s^–2. Pro kolejový rošt s betonovými pražci lze z pohledu příčných vibrací v kolejnici stanovit jako charakteristické kmitočty 330 ÷ 400 Hz (0,80 m · s^–2) a 580 ÷ 680 Hz (1,00 m · s^–2). Na pražci jsou zásadní amplitudy rozděleny do pásem kmitočtů cca 150 ÷ 250 Hz resp. 800 ÷ 900 Hz. Ve vyšším frekvenčním pásmu se extrémní hodnoty amplitudového spektra blíží k 0,25 m · s^–2. Příčná zrychlení působící na vyšších kmitočtech kolem 1 000 Hz jsou u obou konstrukcí srovnatelná.

Nejvýrazněji se účinky dynamického namáhání kolejového roštu projevují standardně ve vertikální rovině působení. Zrychlení na kolejnici dosahují v případě konstrukce s Y pražci hodnot nad 200 m · s^–2, na pražci pak hodnot kolem 150 m · s^–2. Z hlediska frekvenční analýzy je amplitudové spektrum zrychlení kmitání na kolejnici nejvýraznější v oblasti 500 ÷ 630 Hz, kde amplitudy dosahují hodnot až 0,90 m · s^–2. Na pražci je pak dosahováno v totožném kmitočtovém pásmu hodnot až 0,40 m · s^–2. U konstrukce s betonovými pražci lze z časového průběhu vyčíst extrémní hodnoty zrychlení vibrací na kolejnici až 400 m · s^–2 a na pražci asi 60 m · s^–2. Vysoké hodnoty odečtené z kolejnice lze na základě grafu (graf 4) přisoudit vlivu pokročilé poruchy křivosti oběžné plochy kola dvou či více náprav nacházejících se v zadní části vlakové soupravy. Tyto poruchy se pravděpodobně projevují také velikostmi amplitudového spektra kolejnice (zrychlení až 2,30 m · s^–2) při kmitočtech 550 ÷ 700 Hz resp. zrychleními na pražci v hodnotách až 0,75 m · s^–2 a pásmu frekvencí kolem 200 Hz. Přes zvýšené hodnoty zrychlení svislých vibrací na konstrukci s betonovými pražci je evidentní, že upevnění kolejnic s betonovými pražci vykazují lepší útlumové vlastnosti, než kolejnicové upevnění Y pražce. V této oblasti lze opět vyzdvihnout také amplitudy na frekvencích blízko 1 000 Hz, které jsou v případě Y pražce až desetinásobné ve srovnání s referenční konstrukcí s betonovými pražci.

Tabulka 6 – Y pražec; efektivní hodnoty zrychlení vibrací RMS

 Celý článek si můžete přečíst ZDE.

Autoři

• Prof. Ing. Smutný Jaroslav Ph.D.
• Tomandl Vladimír
• Ing. Vukušič Ivan