V Praze se mostné naposledy vybíralo před 85 lety

V Praze je téměř 270 mostů a mostků a ještě několik desítek lávek navíc, takže pokud by se mostné vybíralo i dnes, městská kasa by asi značně nabyla. Pražské mosty už ale městu zisk dávno nepřinášejí. První bylo mostné zrušeno na Karlově mostě 23. listopadu 1815. A kupodivu to prý nevyvolalo jen kladné reakce. Jak píše ve svých pražských fejetonech Egon Erwin Kisch, pražští snobové se pak Karlovu mostu zproštěného poplatků vyhýbali, protože nemohli ukázat, že na to mají.

Na ostatních pražských mostech se dle historických pramenů platil krejcar. Životním krédem mnohých pak bylo se placení tohoto poplatku vyhnout. Podle Kische na nutnost platit mostné nezapomínali ani tehdejší kapsáři, kteří prý v kapsách svých obětí nechávali právě jeden krejcar, aby se mohli dostat domů. V roce 1920 bylo mostné ještě na nějakou dobu zvýšeno, aby se nakonec o pět let později, 24. ledna 1925, staly všechny pražské mosty volně průchozí či průjezdné.

Mostné v minulosti vybírali zřízenci, kteří většinou sídlili v malém domku poblíž mostu. Příkladem je třeba přízemní hrázděný domek, který dosud stojí v blízkosti dnešního Mánesova mostu. Výběrčím prý Pražané říkali všelijak, třeba datlové, protože "klofali" z misky drobné mince. I tehdy ale platily výjimky, zdarma se mohli přes pražské mosty pustit vojáci a členové pražského policejního sboru, ovšem pouze když měli na sobě uniformu.

Mostné historicky navázalo na poplatky, které lidé platili za přívozy. Ty ale nebyly příliš praktické, a tak plavidla postupně začaly nahrazovat mosty. Jejich majitelé doufali, že mostné jim částečně vrátí vložené stavební náklady. Vybírání mostného spojeného se soukromým vlastnictvím mostů zažilo svůj vrchol v 19. století. S následujícím stoletím pak mosty většinou putovaly do státních rukou a od mostného se upouštělo.

Mezi mosty, které nahradily přívoz, patřil například most Ha'penny v irském Dublinu. Ten toto neoficiální pojmenování dostal právě od "půlpencového" (half-penny) mýtného, které se zde po jeho otevření v roce 1816 vybíralo. A dodnes mu nikdo neřekne jinak, přestože oficiální název nevelkého mostku zní most Liffey. K dalším mostům, kde se hned po jejich otevření vybíralo mostné, patřil známý Londýnský most (do roku 1750 jediná spojnice mezi londýnskými břehy Temže) nebo most Golden Gate v San Francisku, otevřený v roce 1937.

Mostné občas vyvolávalo protesty, které často vyústily až v bojkot "postiženého" mostu. Takovým byl třeba most zvaný James River ve Virginii v USA. Místní státu vyčítali, že jedinou investicí do neudržovaného mostu bylo právě vybudování stanoviště pro výběr mýtného. Bojkot však úspěšný nebyl a mostné zde bylo zrušeno až po dalších dvaceti letech.

Odpůrcům nepopulárního poplatku vadilo nejen placení samotné, ale i dopravní zácpy, jež vybírání mostného vytvářelo. Díky technickému pokroku jsou dlouhé kolony aut před budkou výběrčího již minulostí. V mnoha zemích se dnes běžně mýtné na mostech vybírá elektronicky, podobně jako na dálnicích. A často už není třeba ani přibrzdit.

Příkladem může být australský most Sydney Harbour, za jehož přejezd motorista elektronicky zaplatí až čtyři australské dolary (66 korun). A určitě není výjimkou, na světě je celá řada mostů, kde se na druhou stranu bez peněz dostat nelze. Asi nejvíce je jich ve Spojených státech, encyklopedie Wikipedie uvádí číslo 114. Z Evropy pak vede Británie, kde se počet vyšplhal nad 20.

To, že most může být pro jeho majitele "dojnou krávou", svědčí případ historické stavby přes Temži nedaleko anglického Oxfordu. Mostné zde ročně vynáší 100.000 liber (téměř tři miliony korun) a vlastník navíc nemusí platit ze zisku daně. Proto také velkou pozornost vzbudila jeho nedávná dražba. Most byl loni v prosinci prodán za 1,08 milionu liber (asi 32 milionů korun). Totožnost vlastníka zatím nebyla zveřejněna. Čeká ho ale nejspíš boj s rozzlobeným místním obyvatelstvem, které proti dalšímu placení hlasitě protestuje.
 

Autor

• ČTK

Společnost KONSTRUKCE Media, s.r.o. využívá zpravodajství ČTK, jehož obsah je chráněn autorským zákonem. Přepis, šíření či další zpřístupňování tohoto obsahu či jeho části veřejnosti, a to jakýmkoliv způsobem, je bez předchozího souhlasu ČTK výslovně zakázáno.