Složité základové poměry mostní estakády v Třanovicích

Zakládání
Ve zpracovaných inženýrsko-geologických průzkumech byly základové poměry klasifikovány jako složité (proměnné geologické poměry, v jedné části lokalizován fosilní sesuv) a při návrhu základů se postupovalo podle zásad 3. geotechnické kategorie. Postup zakládání znesnadňovala rovněž podzemní voda. Bylo realizováno hlubinné založení mostu na vrtaných pilotách vetknutých do navětralého jílovce třídy R6–R5.

Piloty se vrtaly z úrovně upraveného terénu, hlavy pilot jsou vesměs pod úrovní pracovní plošiny. Přistoupilo se tedy k tzv. hluchému vrtání. Piloty byly vrtány rotačně pod ochranou pažnic. Vždy při vrtání alespoň první piloty příslušné podpěry byl přítomen geolog, který monitoroval průběh a popisoval vyvrtanou zeminu. Při stanovení délek pilot se řídil tabulkou pilot a technickou zprávou. Vyvrtanou zeminu kontroloval při jakýchkoliv pochybnostech, resp. rozdílech u následujících pilot na příslušné podpoře. Ihned po dovrtání byla pata vrtu vyčištěna tzv. čisticí šapou (s rovným dnem) a pilota byla opatřena armokošem.

Ten se provizorně výškově vyvěsil (s ohledem na „utopené“ hlavy pilot). Ihned po instalaci armokoše začala betonáž. Hlavy pilot byly přebetonovány o 0,20 m, kolona pažnic vytěžena a horní část vrtu zasypána vhodnou zeminou. Přebytečnou stavbaři odvezli na skládku. Po otevření základových jam a zřízení podkladního betonu byl znehodnocený beton na hlavách pilot „ubourán“ na úroveň 0,05 m (nad povrch podkladního betonu).

Mezní odchylky provedení pilot:

• osa piloty půdorysně ±50 mm,
• výšková tolerance ±30 mm,
• mezní odchylka sklonu ±1,5 % z hloubky,
• mezní odchylka v hloubce ±100 mm.

Pilíře
Spodní stavba je monolitická, železobetonová, založená na vrtaných pilotách. Založení je samostatné pro každou mostní konstrukci (s výjimkou opěr). Převáděná komunikace je na mostě v základním uspořádaní čtyřpruhová se středním dělicím pásem. V polích 1–7 je rozšířena o připojovací a odbočovací pruh. Proto je navržena železobetonová deska mostovky s proměnlivou šířkou. Toto rozšíření se promítlo i do vzdálenosti ocelových nosníků. Základové patky pilířů jsou železobetonové, založené na podkladním betonu tloušťky 150 mm (pro betonáž pilířů, stejně tak i opěr, bylo využito systémové bednění Doka – pozn. red.). Pracovní spára mezi základem a sloupem je v úrovni 100 mm nad povrchem základu. Na každé základové patce jsou dva sloupy situované pod hlavní nosníky mostu. Sloupy jsou šestiúhelníkového průřezu, v podélném směru je rozměr jednotný – 1,9 m. V příčném směru jsou nižší pilíře široké 1,7 m a zbývající pilíře 1,9 m. Mezi dříky a zhlavím sloupu je pracovní spára v úrovni 1,0 m pod horní hranou sloupu. Betonáž pilířů a opěr estakády skončila počátkem září 2006.

Nosníky
Pro každý směr dvouproudové silnice je navržena samostatná mostní konstrukce. Nosnou konstrukci tvoří ocelobetonový spřažený spojitý trámový nosník (dvojice svařovaných dílů průřezu I) s horní železobetonovou mostovkou.

Hlavní nosníky jsou sestaveny z montážních dílů, které tvoří sestavu dílců obou hlavních nosníků, příčných ztužidel a mezilehlého podélníku. Jako první se, vzhledem k souběžnému vedení vysokého napětí, montuje levý most. V každém poli je konstrukce vždy v polovině podepírána příhradovými ztužidly. U pilířů a opěr jsou ztužidla „zahuštena“. Stejným postupem se montuje konstrukce pravého mostu.

Hlavní nosníky mají po celé délce výšku 2.540 mm. Šířka a tloušťka pásnic a tloušťka stěn je odstupňována s ohledem na využití materiálu. Výška stěny je proměnná a závisí na tloušťce pásnic. Příčné výztuhy stěny hlavních nosníků jsou součástí příčného ztužení. Na části stěny je podélná výztuha. Ztužení je příhradové, tvořené kruhovými trubkami spojenými ve vrcholu krátkým vodorovným nosníkem s podélníkem. Montážní styky jsou šroubované, všechny ostatní jsou třecí (mimo montážního ztužení).

Koncové příčníky nad opěrami jsou plnostěnné, ocelové, spřažené s železobetonovou mostovkou. Pro spřažení s betonovou deskou se využívají trny průměr 19,2 mm výšky 125 mm (resp. 150 mm v oblasti koncových příčníků). Během výstavby je ocelová nosná konstrukce opatřena dočasným horizontálním montážním ztužením připojeným šrouby k příčným výztuhám stěny hlavního nosníku a na horní prut příčných ztužidel. Montážní ztužení se odstraní po dokončení betonáže celé desky.

(z podkladů supervizora stavby, firmy Pontex, a projektanta, Mott MacDonald, čes)

Celý článek vč. fotografií si můžete přečíst v časopise SILNICE A ŽELEZNICE č. 2/2006.

Autor

• Ing. Cieslar Stanislav