Šinkanzen Fastech: 3× rychlejší než Pendolino

Ne, děkuju, já dneska spěchám
Také jste jako malí obdivovali vláčky? Ještě nedávno jste na železnici sotva potkali něco jiného než jakoby náhodně posbírané, různě pospojované neforemné vagony. Obrázky zaoblených 'západních' střel působily jako zjevení. A když už Československem projížděla východoněmecká napodobenina rychlovlaku, památná Vindobona, fotografové číhali na kdejaké mezi či mostě. Teď už konečně i my máme 'rychlovak'. Jenže – znáte tenhle vtip?
Jede poloprázdné pendolino, strojvedoucí vidí babičku a volá: 'Babi, naskočte si, já vás kousek svezu!' Dáma odpoví: 'Ne, děkuju, já dneska spěchám!'

360 km za hodinu v Japonsku
Tohle by v Japonsku asi sotva vymysleli. Zato se tamější dráhy nedávno vytasily s revolučním modelem vlaku Šinkansen s názvem Fastech. Jeho rychlost - aniž by se vznášel - činí závratných 360 km/h, o dvě stě víc než u pendolina. Je to takzvané cestovní čili úplně běžné tempo, zatímco světový rekord 515 km/h francouzského TGV byl jen výjimečným, chvilkovým 'úletem'.
Japonci v šedesátých letech s rychlovlaky začali a neúnavně jejich systém zdokonalují, proto jsou jejich šinkanseny železniční legendou. Tou se však může stát i nejpomalejší rychlík světa, jak ukazuje švýcarský Ledovcový expres. Na ruské Sibiři se zase pyšní nejdelší železniční tratí. A co teprve Orient expres, symbol luxusu na kolejích. I ten patří k železnici 21. století.

Legendy na kolejích

ŠINKANSEN
První rychlovlak světa. Dnes je i díky němu Japonsko státem 'mistrů světa v jízdě vlakem'. Neexistuje totiž stát, jehož obyvatelé by jezdili častěji; zatímco každý Japonec nastoupí do vlaku v průměru pětapadesátkrát ročně, Čech jen osmnáctkrát.
Šinkanseny, pravzor všech rychlovlaků, se prohánějí po Japonsku už od roku 1964 bez vážnější nehody. Kdysi začínaly na rychlosti 210 km/h, dnes se jejich tempo pohybuje okolo třístovky a ten nejnovější s rychlostí 360 km/h už má na střeše pro jistotu jakési vysouvací uši, které mu pomáhají s využitím odporu vzduchu při brzdění. Na hlavní tepně mezi Tokiem a Ósakou jezdí dnes šinkanseny častěji než pražské tramvaje, zhruba po šesti minutách.

CANADIAN
Nejslavnější americký vlak. V 19. století položil základy dnešní Kanady - výstavba trati byla podmínkou sjednocení provincií. Dnes coby vyhledávaná atrakce třikrát týdně spojuje Toronto s Vancouverem po trati dlouhé 4,5 tisíce kilometrů; zdolá ji za tři dny a tři noci.
Přes nekonečné prérie, hluboké kaňony i Skalnaté hory, mezi divokými medvědy a statnými losy vozí cestující stále původní nerezové vagony z roku 1955. Některá křesla nabízejí panoramatické výhledy skrz částečně prosklenou střechu. A hlavně: jízdenku lze pořídit za méně než čtvrtinu ceny Orient Expresu.

TRANSSIBIŘSKÁ MAGISTRÁLA
Nejdelší trať světa: 9288 kilometrů vede z Moskvy do Vladivostoku. Pokud se vydáte na tuhle pouť, možná zažijete nejdelší vodkovou - anebo podle nálady naopak šachovou - party svého života.
Během týdne ve vlaku překonáte osm časových pásem čili stejně, jako byste letěli z Prahy do Tokia. Jede se skrz 87 měst a přes šestnáct velkých řek jako Volha, Jenisej či Amur. Přes 200 kilometrů trati vede po břehu Bajkalského jezera.

MODRÝ VLAK
Africký Orient Expres. Už přes osmdesát let brázdí nejslavnější vlak kontinentu třikrát týdně jižní cíp Afriky po úzkokolejce mezi Stolovou horou u Kapského Města a zlatými doly poblíž Pretorie. Za 25 hodin ujedete 1.600 kilometrů v sotva představitelném komfortu, který zahrnuje mimo jiné tři standardy teploty vody na palubě: teplou a studenou na mytí plus ledovou na pití. Samozřejmostí jsou koupelny, a ty ani v Orient Expresu nenajdete. Cena jízdenky s plnou penzí se mu však rovná: 40 tisíc korun.

ORIENT EXPRES
Král vlaků, vlak králů. Nenastupovat bez smokingu! Jízdenka na čtyřiadvacetihodinový výlet po Evropě (v nabídce jsou i štreky Benátky-Praha či Praha-Paříž) stojí okolo 50 tisíc korun, v ceně je výtečná plná penze na stříbrném nádobí. Pověstný komfort vyzkoušeli Tony Blair, Nelson Mandela, Cher, Phil Collins či Paul Newman.

Přitom nescházelo mnoho a legenda mohla být jen vzpomínkou. Ale 25. května 1982 vyjel obrozený vlak poté, co chátrající vagony skoupil po světě za půl miliardy korun americký hoteliér James Sherwood.

LEDOVCOVÝ EXPRES
Nejpomalejší rychlík světa. Švýcarský elektrický vláček, jemuž 300 kilometrů mezi luxusními lyžařskými centry Zermatt a Svatý Mořic trvá osm hodin, loni oslavil 75. narozeniny.
Tahle úzkokolejka se šine po jižních svazích Alp přes 291 mostů a 91 tunelů. Je to cesta, kterou si umějí v poklidu vychutnat i jindy uspěchaní Japonci, mnozí do Alp létají speciálně kvůli tomuhle výletu. Pro Švýcary je Ledovcový expres něco jako Hradčany pro Čechy - taková národní pýcha, i když podstatně mladší.

GOLDEN PASS
Nejkrásnější vlak světa. Švýcaři jsou evropskými šampiony v jízdě vlakem - každý se sveze v průměru čtyřicetkrát ročně - snad i díky tomuhle skvostu. Kapota od věhlasného designéra Pininfariny připomíná spíš umělecké dílo než vagon. Najdete ho, jak pendluje po tratích uprostřed horských pastvin mezi horským centrem Gstaad a letoviskem Montreux na břehu Ženevského jezera.

Bonbónkem pro pasažéry jsou sedačky na čele vlaku na místě strojvůdcovy kabiny. Ta musela ustoupit do druhého 'poschodí'.

Zdroj: iDNES.cz ZDE.

Autor

• (red)