Provoz tunelu Valík byl dnes oficiálně zahájen

Tunel Valík
Tunel Valík je nejvýznamnější stavbou na 3,5km úseku dálnice D5 mezi Černicemi a Útlušicemi (stavba 0510/IB, km 76,510–79, 980). Jeho dnešním zprovozněním se uzavřela výstavba poslední části plzeňského obchvatu.

Dálnice D5 včetně tunelu Valík je součástí transferové dopravní sítě. Požadavky českých předpisů, zejména pro technické vybavení tunelu, např. TP 98/2004, jsou plně respektovány. Na tunel se nevztahují příslušná ustanovení Směrnice EP č. 2004/54/ES, neboť se jedná o tunel kratší než 500 m. Tunel Valík je z hlediska bezpečnostního vybavení (s ohledem na výše uvedenou intenzitu dopravy 18 125 vozidel/24 hod. v jednom směru) zařazen do nejvyšší kategorie TA.
 

Jedná se o tunel se dvěma tunelovými rourami

Konstrukční řešení tunelu
Jedná se o tunel se dvěma tunelovými rourami. Každý tubus má dva jízdní pruhy šířky 3,75 m a jeden nouzový pruh šířky 3,25 m, šířka vozovky mezi obrubníky je 11,5 m, chodníky mají šířku 1 m. Obě tunelové roury jsou uloženy těsně vedle sebe bez horninového mezipilíře a mají společný středový železobetonový pilíř. Toto řešení bylo zvoleno s ohledem na požadavek minimálního záboru v připortálových úsecích dálnice.
 

Tunel byl ražen Novou rakouskou
tunelovací metodou.

Postup výstavby
Tunel byl ražen Novou rakouskou tunelovací metodou. Vycházelo se přitom ze zásady, že nejprve se vybuduje primární ostění celého tunelu včetně středního pilíře a následně, po provedení neuzavřené mezilehlé izolace (systém „deštník“), se bude realizovat sekundární (definitivní) ostění.

Základní členění výrubu bylo vertikální, v menším rozsahu pak horizontální (dílčí výruby). Primární ostění je složeno ze stříkaného betonu, příhradových oblouků, sítí a svorníků.

Izolace proti vodě je svedena do bočních odvodňovacích drenáží ve dně tunelu, pro každou troubu samostatně. Definitivní ostění je železobetonové monolitické a bylo betonováno s pomocí posuvné ocelové formy. Staticky a technologicky nejsložitější konstrukcí je železobetonový středový pilíř mezi oběma tunely, které přenáší celé zatížení horninového masivu. S ohledem na nízké nadloží a šířku obou tunelů není totiž vytvořena přirozená horninová klenba. Pilíř byl vybudován ve střední štole, která byla vznikla jako první.

Méně kvalitní část horninového prostředí v oblasti nad i pod středním pilířem byla zesílena svorníky a mikropilotami a následně ještě proinjektována cementovou směsí.

Technická data
Délka levé tunelové trouby: 380 m

• ražená část: 330 m
• hloubená část: 50 m

Délka pravé tunelové trouby: 390 m

• ražená část: 330 m
• hloubená část: 60 m
   

Plocha výrubu trub: 154 m²
Celkový objem výrubu: 116.000 m³
Šířka a výška trub: 11,5 a 8,2 m
Průjezdový profil: 5,2 m (max. 5,35 m)
Max. podélný sklon: 4 %
Únikové chodby: 1 propojka

Autor

• Šnoblová Jarmila