Přívoz v německém Zwingenbergu nahradila zavěšená lávka
Rubrika: Zajímavosti
Řeka Neckar se klikatí pozvolně krajinou vinné révy asi 35 km severně od Heilbronnu přírodním parkem „Neckartal-Obenwald“ a protéká v těsné blízkosti městečka Zwingenberg. Vlastní část města je umístěna podél hlavní komunikace, z níž vede spojující komunikace k břehu řeky, na protějším břehu pokračuje směrem do přírodního parku. Nutnost přepravy místních obyvatel a vzrůstající turistický ruch byl nasnadě možnosti překonat řeku zde. K tomu účelu sloužil řadu let přívoz, který se pohyboval pomocí vodicích lan a spalovacího motoru s průchozím řetězem uloženým v jejím dně.
KONSTRUKCE LÁVKY
Stále vyšší nároky turistů si vyžádaly trvalé řešení bez jízdního řádu a nezbytné údržby zastaralého zařízení. Záměr architekta a předpisy správy vodních cest, omezující plavební prostor bez možnosti jakýchkoli podpor ve vodě, daly možnost navrhnout lehkou a štíhlou ocelovou konstrukci. Dispozice pro návrh konstrukce omezovala šířka vlastní řeky, ta má zde šíři 120 m. Statická konstrukce lávky je mostovka o třech polích, zavěšená na dvou pylonech a uložená na pevných opěrách. Pylony jsou konstruovány do tvaru „A“ se zalomenými spodními nohami z trubek průměru 906 mm a sílou stěny 30. Mostovkovou část tvoří dvojice plnostěnných nosníků z vnější strany uzavřených s krajním lemem zaoblenou stěnou, čímž tvoří uzavřený tvarový nosník.
TRANSPORT A SESTAVENÍ DÍLCŮ
Transport a vlastní sestavení dílců bylo rozděleno na tři základní skupiny: první byla strana při městské části staveniště, druhou je strana vedle přírodního parku a třetí skupinou je střední část určená k zaplavení a zvednutí z plovoucího prostředku. Pro první sestavu nezbylo jiné místo, než 6 m široký odstavný pruh mezi stromy v ochranném pásmu přírodního parku. Zde bylo využito metody sestavování dílců jen pomocí transportních prostředků bez použití jeřábové techniky. Druhá část byla sestavována na pomocné konstrukci s přispěním jeřábové techniky. Pro sestavu střední vložené části byl původně uvažován přístav v Mannheimu, ale po zvážení trasy přes zdymadla na řece Neckar bylo rozhodnuto, že využijeme překládkové plochy vzdálené asi 4 km od místa stavby.
POSTUP PRACÍ
Jako první bylo nutno postavit 35 m vysoké a 68 až 76 tun vážící pylony a zajistit jejich stabilitu. Poté byly vloženy dílce mostovek o hmotnosti přibližně 65 tun probíhající pylony v úrovni spojovacích příčlí. K této sestavě byly přisazeny krajní dílce, které byly usazeny do montážního spoje a na závěrný práh opěry. V mezičase byly do horní části pylonů zavěšeny definitivní závěsy a připnutím k již osazeným dílcům se stabilizovala poloha pylonů. Další fází bylo osadit dílec pokračující na dílec vložený v pylonu, avšak již do plavebního prostoru řeky a bez podpěry – který byl tudíž zavěšen na definitivní lana. Po ukončení montáže sestav nastala nezbytná rektifikace s přihlédnutím k definitivnímu tvaru a napětí v lanech. Současně proběhla na překladišti sestava střední části a v daný okamžik pomocí dvou mobilních jeřábů byla naložena na ponton. Před zaplavením střední části se osadily zvedací konzoly na dílce vyvěšené na definitivních závěsech čnících do řeky nad plavebním prostorem, součástí konzol byly hydraulické soupravy HLZ-50.
Vlastní zaplavení střední sestavy bylo zvládnuto v rámci jednoho dne, de facto za dopoledne, podle předem přesně připraveného postupu. Začátek záležel na kapitánovi, který zná místní podmínky, a stačila necelá hodina k zakotvení sestavy plavidel v dané poloze. Poté se připojily zvedací jednotky HLZ-50, každá s pěticí lan. Následovalo synchronizování polohy zvedaného dílce a tlaků v hydraulických sestavách. Vlastní zdvih od hladiny řeky do polohy (hmotnost 140 tun a přibližně 14 metrů) s průběžnou kontrolou polohy a tlaků v sestavách trval přibližně dvě hodiny. Poté vše pokračovalo nezbytnou korekcí tvaru zavěšené konstrukce a napětí v závěsech, po níž přišly na řadu svářečské práce s následnou kontrolou kvality a tlakovou zkouškou uzavřených komor hlavních nosníků. Jedním z posledních kroků, ale při zavěšených konstrukcích nezbytných, je dopínání definitivních lanových závěsů. To proběhlo podle stanoveného scénáře dle statických výpočtů. Ukončení montážních prací, uložení na ložiska a zabudování mostních závěrů bylo provedeno standardním způsobem.
Závěrem lze konstatovat, že tato zdánlivě jednoduchá konstrukce, která je umístěna do daných místních podmínek – s náročnými omezeními, týkajícími se lodní dopravy, přilehlé hlavní dopravní tepny a v neposlední řadě funkčního přívozu – byla technicky zvládnutelná pouze za dodržení přísné technologické kázně a aktivního nasazení všech pracovníků, jež se podíleli na realizaci tohoto projektu.