Novinky v projektování a provozování dopravních staveb

S tím souvisí nový přístup k projektování. Nové pojetí spočívá v navrhování staveb od těžby materiálů a výroby stavebních prvků pro stavby až po ohodnocení pozůstatků staveb po skončení jejich životnosti. Jde o systém navrhování, který se uplatňuje jako uzavřený materiálový cyklus s nejvyšší návratností materiálů, použitých na stavbách, do nového koloběhu. Filosofie uzavřeného cyklu vytváří podmínky pro vývoj méně škodlivých technologií realizace staveb. V podstatě jde o znovuvyužití všech materiálů, které byly do stavebního procesu vloženy. Cílem je stoprocentní recyklace všech v úvahu přicházejících materiálů z demolovaných staveb. Nové pojetí projektování tedy vyžaduje mimo jiné také zásadní projektovou přípravu recyklační fáze. K tomu však bude nutno prohloubit znalosti projektantů v oblasti krajinotvorby, místních energetických zdrojů a klimatických procesů. Směr nového projektování je nastolen, má své oprávnění a měl by být proto i výzvou pro věcně příslušné vysoké školy a firmy zabývající se projektováním staveb.
Stále více se prosazuje myšlenka zahrnovat do nákladů na pořízení stavby celý cyklus života stavby. To znamená všechny stádia navrhování, provádění, provozu až po její demolici a zhodnocení pozůstatků po stavbě. Jde o provádění celkové analýzy celoživotního cyklu stavby a ekonomické rozvahy o nákladech. Počátek úvah o zavádění této analýzy spadá do doby, kdy vznikly problémy při hledání optimálního financování staveb veřejného sektoru. Vyplývá to z toho, že ani nejbohatší země nemají dostatečné prostředky na krytí požadovaných investic ze svých rozpočtu. Systém ekonomické rozvahy o nákladech stavby umožňuje v případě státních zakázek účast soukromého sektoru, neboť zajistí všechny potřebné podklady o investiční náročnosti zakázky. Na základě toho se partneři mohou rozhodovat, zda do investice vložit své prostředky nebo nikoliv. Hlavním problémem je přesnější vyjádření nákladových položek, které je nutno specifikovat v rámci návrhu stavby. Jde o optimalizaci nákladů v období provozu, nákladů na údržbu a cyklus oprav, případně výměn dožitých konstrukcí. Je zřejmé, že právě v těchto cyklech provozu stavby může být dosaženo největších úspor.
Postupné zavádění ekonomických rozvah o nákladech staveb bude přinášet přesnější data, která umožní přesnější vyjádření celkových nákladů na stavby. Lze se domnívat, že v této oblasti by měly vyvíjet aktivitu především investiční útvary , které připravují státní zakázky ve spolupráci s projekčními organizacemi. Je známo, že projektová dokumentace dopravních staveb financovaných ze zdrojů Státního fondu dopravní infrastruktury podléhá jen zjednodušené expertize. Její úroveň a rozsah ve vztahu k nákladům během celoživotního cyklu stavby se jeví jako nedostatečný. V rámci procesu projektování a schvalování je proto nutno usilovat alespoň o to, aby budoucí udržovací náklady dopravních staveb byly minimalizovány. To předpokládá např. u mostů, navrhovat v daných podmínkách optimální typy konstrukcí, s osvědčenými konstrukčními detaily, umožňujícími kontrolu jejich stavu i nutnou údržbu. V případech kde je to možné uplatňovat bezúdržbové komponenty a to u všech součástí dopravní infrastruktury.
Pokud jde o modely a technologie údržby, oprav a rekonstrukcí je nutná jejich inovace s cílem celkového zefektivnění. To je výzva pro vysoké školy, které věnují nedostatečný počet vyučovacích hodin předmětům, které se týkají oprav a rekonstrukcí dopravních staveb, ale i pro firmy, které tyto činnosti realizují. Současně je třeba s větší důsledností sledovat přípravu a realizaci developersky zajišťovaných staveb, u nichž se málo dbá na roli cílového vlastníka či provozovatele. Developer sleduje především svoje zájmy, tj. levně postavit a draho prodat. Z toho vyplývá jeho častá snaha používat např. levnější, méně kvalitní materiály. To pak způsobuje vyšší provozní náklady, které nese cílový vlastník.

Autor

• Ing. Stoulil Pavel