Evropská síť vysokorychlostní železnice se prudce rozrůstá

První vysokorychlostní vlak zahájil provoz v Japonsku v roce 1964. Od té doby se železnice rozšířila do Evropy a nyní je zde zhruba 6000 kilometrů železnic, na kterých mohou jet vlaky rychlostí více než 250 kilometrů v hodině. Některé starší železniční tratě pak byly upravené tak, aby zde vlaky mohly jet rychlostí 200 kilometrů za hodinu.

V současnosti je ve výstavbě 3900 kilometrů železnice a dalších 8500 kilometrů se plánuje. Nejvíce aktivní v rozšiřování evropské sítě jsou na západě, v čele s Francií, Španělskem, Portugalskem, Německem a Itálii. Ve východní Evropě se podobné projekty zatím začínají tvořit, mezi prvními by mohl být polský projekt na spojení měst Varšava a Lodž.

Provozovatelé vysokorychlostního železničního spojení jsou v současnosti vlastněni většinou národními železničními společnostmi. Mezi nimi v Evropě dominují francouzská SNCF a německá Deutsche Bahn. Vlády tyto projekty podporují, protože železnice je považována za dobrou alternativu k letecké a silniční přepravě, je přátelská k životnímu prostředí a za dobu svého života relativně úsporná, zvláště pokud se vezme v úvahu, že lze těžko vyčíslit její příznivý vliv na životní prostředí.

Problémem však jsou vysoké počáteční náklady, kvůli kterým je těžké nalézt soukromého investora. "Výstavba vysokorychlostní železnice je třikrát dražší na kilometr ve srovnání se silnicí, ale poté poskytuje třikrát větší kapacitu a je třikrát levnější na údržbu," uvedl ředitel odboru pro vysokorychlostní železnici Mezinárodní železniční asociace (UIC) Inaki Barron. Železnice také zabírá na jeden kilometr o polovinu méně pozemků, než vyžaduje dálnice.

Některé země, jako Francie a Portugalsko, využívají pro výstavbu železnice projekty veřejně-soukromého partnerství (PPP projekty) a koncese. Přesto jen těžce hledají soukromé investory, kteří by zaplatili více než polovinu požadovaných investic. Ne všechny trasy jsou také komerčně výhodné. Podle dosavadních studií, aby bylo železniční spojení výhodné, je potřeba, aby železnice přepravila v průměru devět milionů cestujících ročně a nabízela cesty trvající méně než tři hodiny. Tato doba se však začíná prodlužovat, protože cestující se stávají stále méně tolerantní k zácpám na silnicích a zpožděním v letecké přepravě. Úspěch trasy rovněž záleží i na jejím geografickém umístění, napsala agentura Reuters.
 

Autor

• ČTK

Společnost KONSTRUKCE Media, s.r.o. využívá zpravodajství ČTK, jehož obsah je chráněn autorským zákonem. Přepis, šíření či další zpřístupňování tohoto obsahu či jeho části veřejnosti, a to jakýmkoliv způsobem, je bez předchozího souhlasu ČTK výslovně zakázáno.