„Až pominou důsledky ekonomické krize, budeme mít kde a co stavět?“

• Foto

Co nejvíce podle Vás ohrožuje stavebnictví v ČR?
Máte-li na mysli momentální aktuální stav, pak lze odpovědět velmi stručně. Je to nedostatek zakázky jako důsledek hospodářské krize a omezení finančních prostředků na investice. Z toho plynou ekonomické důsledky pro firmy, propouštění pracovníků, mnohdy i rozpad firem a jejich odchod z trhu práce. Prozatím je pro nás velká neznámá, s jakou strategií sestaví nová vláda státní rozpočet pro příští rok, jak budou naplněny státní fondy. Brzdou je v současnosti špatná dostupnost úvěrů, legislativní problémy, daňová politika, možnosti neodůvodněných požadavků občanských iniciativ a jejich obstrukční postupy, nedostatečné čerpání prostředků ze Strukturálních fondů, nefunkční státní správa. O každém z těchto hesel by mohl být samostatný rozhovor.

V čem naopak je české stavebnictví silné a konkurenceschopné?
Za přednosti považuji především schopnost provádět stavby nejvyšší technické náročnosti, kvality a obtížnosti, v rekordních časech, i při maximální míře omezení např. z hlediska zachování okolního provozu, ochrany životního prostředí. Firmy se naučily používat vyspělé technologie a moderní materiály, jsou technicky a materiálně vybavené. To je samozřejmě podmíněno vysokou odbornou kvalifikací manažerů, techniků na stavbách, projektantů, architektů. Naší velkou výhodou je obecná schopnost stavebnictví pružně se přizpůsobovat měnícím se podmínkám v poptávce a výrobním programu.

Jak byste charakterizoval současný vývoj českého stavebnictví?
Mohl bych začít odpověď stejnými slovy jako na první otázku. Důsledky jmenovaných problémů vyjádřené řečí čísel vyjadřují exaktně současnou situaci. Meziroční pokles prvních čtyř měsíců oproti stejnému období slabého loňského roku je 19,5 %. Zatímco v minulém roce trvale klesala produkce v pozemním stavitelství a narůstala v inženýrském stavitelství, letos vykazuje pokles i inženýrské stavitelství, a to meziročně o 12 % a pozemní stavitelství o celých 22 %. Bytů bylo zahájeno o 22 % méně, což signalizuje v tomto sortimentu velmi malý počet bytových staveb. Nová zakázka, tj. podepsané kontrakty v prvém čtvrtletí, je u veřejných staveb meziročně nižší o 40 %, v pozemním stavitelství o 13,2 % a v inženýrském stavitelství o 54,5 %. Propad mezi roky 2008 a 2009 byl 5 %, letošní bude podstatně vyšší. Zpracovali jsme Strategii stavebnictví na roky 2010 – 2012 a v ní prognózujeme vývoj ve třech alternativách. Podle té nejpříznivější, nazývané protikrizová, očekáváme pokles o 13 %, druhá krajnost je varianta restriktivní s propadem až 22 %.

Jak vidíte v tomto ne příliš optimistickém výhledu perspektivu výstavby dopravní infrastruktury?
V loňském roce jsme o krizi mluvili a letos už ji prožíváme. Reálná potřeba financování rozvoje dopravní infrastruktury je 100 mld. Kč ročně. Celková potřeba dobudování základní dálniční sítě a železničních koridorů představuje 1 bil. Kč, z toho 600 mld. Kč na pozemní komunikace a 400 mld. Kč na železnici. Z toho připadá 30 % na údržbu stávajícího dopravního fondu.

V letošním roce bylo potvrzeno do Státního fondu dopravní infrastruktury 96 mld. Kč, tj. 2,5 % HDP, což je v souladu se schválenou dopravní politikou vlády. V příštím roce to má být už jen 75,8 mld. Kč (2,0 % HDP) a v roce 2012 pouhých 59,1 mld. Kč (1,4 % HDP). Kdyby do SFDI ročně plynulo trvale 100 mld. Kč ročně, byla by realizace dokončena do roku 2020, pokud pouze 59 mld. Kč, pak by se po dokončených dálnicích a železničních koridorech svezli ti, kdo by si počkali do roku 2031.

Státní fond dopravní infrastruktury naplňují národní zdroje a zdroje z fondů EU – Operační program Doprava. Pro roky 2007–2013 to má být celkem 140 mld. Kč. Tyto zdroje EU měly být využity ke zrychlení budování páteřní sítě, jsou však využívány jako náhrada národních zdrojů, které jsou od roku 2007 trvale snižovány. Důsledkem bude radikální zastavení staveb,  snížení počtu zaměstnanců, nedobudování dopravní sítě, vysoká míra rozestavěnosti. Závažný pro budoucnost je ten fakt, že byla zastavena příprava dalších projektů, územní řízení, výkupy pozemků, projekční práce. Až pominou důsledky ekonomické krize, budeme mít kde a co stavět?

Staví se v České republice draze nebo levně?
Oblíbeným tématem médií, politiků a dalších “dobře zasvěcených“ vypravěčů jsou tvrzení o předražení dálnic, o násobcích ve srovnání se zahraničím. Dobře se to píše, dobře se to i čte. Respektované mezinárodní instituce Eurostat a OECD provedly ve 33 evropských zemích šetření a zjistily následují fakta:

• ceny stavebních prací v ČR jsou na úrovni 40–60 % průměrných cen EU;
• ceny inženýrských staveb (dopravní, potrubní, přenosové, a.j.) jsou na 74 % průměru;
• nejdražší je Švédsko (163 %), Švýcarsko (155 %);
• 1 km dálnice je u nás o 17 % levnější než v Rakousku, srovnatelný je s Německem;
• oproti Německu je levnější výstavba velkých mostů (o 14 %);
• dražší je výstavba ražených tunelů (o 27 %).

Minimálně třetinu ceny dálnice tvoří položky nesouvisející se stavebními náklady, především výkupy pozemků, soudní spory a právní výlohy. Dalším faktorem zvyšování ceny jsou vynucená ekologická opatření, která na sebe nabalují další náklady, potřebné studie, změny projektů, posudky a výzkumy. Jsou to náklady v řádu stamilionů až miliard. V tom je ČR odlišná ve srovnání s Německem a Rakouskem. Proto byly v roce 2009 vytvořeny cenové normativy na stavební práce (očištěné od nestavebních nákladů), které slouží k posouzení s nabídkovými cenami. Byly sestaveny podle statistiky z let 2004–2006 na základě 215 dopravních staveb s celkovým objemem 105 mld. Kč. Obsahují čtyři základní typy objektů: komunikace, mosty, tunely a ostatní objekty a jsou každoročně aktualizovány. Svaz podnikatelů ve stavebnictví prosazuje povinnou státní expertízu u veřejných zakázek nad 300 mil. Kč.

Výstavba prostřednictvím projektů PPP se jeví jako ideální pro cestu z hospodářské recese. Dalším návrhem odborníků z oblasti dopravy jsou rovněž státní dluhopisy. Jaký je Váš názor?
Projekty PPP jsou, lépe řečeno – mohly by být, dobrým alternativním zdrojem financování a to nejen dopravní infrastruktury. Jejich rozběh by byl samozřejmě základním předpokladem pro tvorbu rozvojové strategie stavebních firem. Mohl by přinést stabilizaci do stavebnictví, měl by vazbu na zaměstnanost i na udržení kvality pracovní síly a na další investice do strojního vybavení. Vzhledem k vysokému multiplikačnímu efektu stavebnictví by byl dopad široký.

Aby to tak mohlo být, záleží na řadě faktorů: na legislativním procesu výběru koncesionáře, na výběru projektů, na předložení harmonogramu konkrétních projektů, ale samozřejmě také na rychlosti realizace všech těchto kroků a politické odvaze ke strategickému rozhodnutí. Prozatím vidíme pouze velmi opatrné přešlapování a téměř žádnou chuť začít doopravdy. Nerealizování znamená nevyužití pozitivních efektů, ale také “znevěrohodnění“ metody PPP jako aktuálního způsobu financování. To by si měli ti, kdo zodpovídají za státní finance, uvědomit.

Pokud jde o státní dluhopisy, nejsem přesvědčen, že by mohly být tím, na co by bylo dobré spoléhat.

Hodně diskutovanou problematikou je rovněž úloha legislativy v dopravní výstavbě. Jak hodnotíte její význam (např. co se týká vyvlastňování pozemků)?
Jak dlouho máme zákon o vyvlastnění? Pozemky pro kousek dálnice u Hradce Králové se řeší plných 16 let, a když je před podpisem dohody, zjistí se, že kousek o velikosti nevelké zahrádky patří jinému majiteli. To se nikdo celou tu dobu nepodíval do výpisu z katastru nemovitostí? Chci tím říci, že nám žádný zákon ani ten nejlepší nepomůže, pokud se bude podobně postupovat. My ale moc těch nejlepších nemáme. Přivítali jsme rozhodně zákon č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby dopravní infrastruktury.

Mrzí nás, že prozatím byla odložena novela stavebního zákona, kde by mělo být zakotveno spojení územního řízení s posuzováním vlivu staveb na životní prostředí (EIA). Podle této právní úpravy by tzv. dotčená veřejnost (různé formy občanských sdružení) nebyla účastníkem v návazných správních řízeních. Případné návrhy na soudní přezkoumání rozhodnutí by již neměly odkladný účinek. Návrh se pochopitelně nedotýká práva veřejnosti na informace o životním prostředí. V této souvislosti považuji za politováníhodné, že Poslanecká sněmovna přehlasovala veto prezidenta republiky k novele zákona 100/2001 Sb., které právě z těchto zásad vycházelo. Ještě bych zmínil, že by bylo vhodné se někdy poučit u našich sousedů, například v Německu je cena pozemku při vyvlastnění stanovena podle toho, čemu pozemek v době odkupu sloužil, nikoli čemu bude sloužit. Rozhodnutí o vyvlastnění nemá odkladný účinek a v případě sporu soud neřeší vyvlastnění, ale pouze cenu pozemku.

Jak řeší Svaz podnikatelů ve stavebnictví negativní působení hospodářské krize na své členy?
I v období krize, kdy jsou řešeny každodenní operativní starosti, je důležité myslet na budoucnost, na přijetí opatření k nastartování následného růstu po odeznění hospodářské krize. Proto Svaz podnikatelů ve stavebnictví poskytl jednotlivým politickým stranám množství námětů pro přípravu jejich volebních programů a uskutečnila se mnohá setkání s vrcholnými politiky. Tyto rozhodující priority bude trvale prosazovat. Je jich hodně, proto bych je jenom stručně okomentoval, podrobněji je najdou čtenáři na našem webu. Mezi priority SPS tedy rozhodně patří:

• Přednostně prosazovat proinvestiční politiku vlády, aby byly upřednostňovány investiční výdaje s multiplikačním efektem před přímou spotřebou.
• Prioritou státního rozpočtu se musí stát dopravní infrastruktura, je zapotřebí vypracovat závazný harmonogram výstavby včetně koncepce jejího financování.
• Součástí je i lodní doprava, proto je nezbytné zahájit výstavbu jezů na Labi a rozhodnout o výstavbě průplavu Dunaj – Odra – Labe.
• Bytová politika státu se musí strategicky zaměřit na přijetí koncepce výstavby nájemních bytů s podporou státu.
• Intenzivně připravovat dostavbu elektrárny Temelín a rekonstrukce elektrárny Dukovany a Prunéřov.
• V legislativě usilovat o upřesnění a jednoznačný výklad zákonů, zjednodušovat právní řád.
• Novelizovat zákon o vyvlastnění, stavební zákon, koncesní zákon a zákon o veřejných zakázkách.
• Podporovat změny v rozpočtové a daňové politice.
• Prosazovat oblast udržitelného stavění.
• Podporovat legislativní zamezení možnosti neodůvodněných požadavků občanských iniciativ.
• Usilovat, aby součástí vytvořené Strategie udržitelného rozvoje byla kapitola věnující se specificky stavebnictví.
• Usilovat o fungující státní správu, která by zajišťovala vytváření vhodného podnikatelského prostředí.

Svaz podnikatelů ve stavebnictví bude pozorně sledovat vládní program, jeho naplňování, bude pokračovat v uplatňování svých námětů, které by měly směřovat k prosazení především protikrizových opatření.

Povede diskuze s politiky, bude organizovat kulaté stoly, tiskové konference a bude mediálně objasňovat a prosazovat svá stanoviska. Bude se zasazovat o to, aby vláda a parlament vytvářely co nejpříznivější podmínky pro obnovu rozvoje stavebnictví. Bude rovněž usilovat o to, aby stavebnictví bylo více zviditelňováno, aby získalo zpět svoji odpovídající společenskou prestiž.

Jaké jsou Vaše prognózy vývoje stavebnictví v ČR na příštích 20 let?
Paní šéfredaktorko, jsem sice dědečkem, ale ne tím z pohádky. Před dvěma, třemi roky by jistě málokdo odhadl to, co nyní prožíváme. A za 20 let? Co je jisté, stavebnictví je a zůstane jedním z významných odvětví ekonomiky. Vždycky bude prvním z článků, který bude působit na dynamiku rozvoje, na zaměstnanost. Po krizi bude celý svět jiný, změní se i stavebnictví. Dosáhlo bodu zvratu a nikdy se nevrátí na původní úroveň. Doznává velkých změn v pohledu na jeho funkci. Největší důraz bude kladen na udržitelné stavění, na posuzování staveb v celém životním cyklu. Během několika let přijdou nové materiály, nové technologie, jistě i nová architektura a jiný pohled na urbanizmus, a to vše ovlivní stavebnictví budoucnosti.

Co byste nám ve sféře stavebnictví popřál do budoucna?
Máme pořád v čem dohánět vyspělou Evropu, zásoba práce pro stavbaře je obrovská – na dopravních stavbách, bytových, ekologických, ale i na rekonstrukcích, opravách a údržbě. Pro to, abychom ji úspěšně zvládli, jsou důležité dva předpoklady: dostatek financí a kvalitní pracovní síla. Při zhoršujícím se věkovém průměru řemeslných profesí bude dostupnost kvalifikované pracovní síly po odeznění krize nejrizikovější faktor obnovy rozvoje národní ekonomiky. Samozřejmě dojde k velké globalizaci trhu a moc bych si přál, aby na našich stavbách bylo co nejvíce slyšet češtinu.

Interview with Ing. Václav Matyáš, President of the Union of Businessmen in Building Industry.

Foto: Pavel Stančo; archiv SPS

Autor

• Mgr. Doudová Ludmila