Tunel na trase Pražského městského okruhu v části Prašný most – Špejchar

• Foto

Pražský městský okruh (MO) je navržen tak, aby kapacitou a atraktivitou převzal většinu dopravních vztahů směřujících přes centrum města a rozvedl je po obvodu k jednotlivým cílům. V rámci souboru MO je stavba Prašný most – Špejchar jednou ze tří, které dotvoří severozápadní segment MO a naváží na již zprovozněný Strahovský tunel a Mrázovku. Lze předpokládat, že nová trasa významně odlehčí povrchové dopravě v blízkém okolí Prahy 6 a 7. Se zlepšením dopravní situace v této části metropole samozřejmě souvisí i zprovoznění vnějšího silničního okruhu, jehož hlavní funkcí bude odvést tranzitní dopravu mimo městské části. 

Charakteristika území
Z hlediska geologických poměrů je celý projektovaný úsek hloubených tunelů veden v pokryvných útvarech. V nejsvrchnějším patře se v celém území nacházejí navážky proměnlivé mocnosti a charakteru. Pod nimi je souvislá vrstva eolických sedimentů (spraše a sprašové hlíny) o mocnosti 6–14 m, která překrývá deluviální a fluviální sedimenty. Deluviální sedimenty (svahové hlíny a sutě) se vyskytují na začátku trasy od km 3,740 do 4,010. Maximální mocnosti až 13,0 m dosahují na začátku úseku. Fluviální sedimenty dejvické terasy (písky a štěrky) svým plošným rozšířením představují nejhojněji zastoupené zeminy pokryvných útvarů. Průměrná mocnost těchto sedimentů je 8–10 m.
Skalní podloží ordovického stáří je v celém zájmovém území tvořeno prachovitými, písčitými až drobovými břidlicemi letenského souvrství. Skalní podloží se vůči terénu nachází v proměnlivých hloubkách, které se pohybují od 31 na začátku do 18 m na konci úseku. Na povrchu jsou břidlice rozložené o mocnosti 0,4–1,2 m a mají charakter soudržných zemin. Pod nimi leží zvětralé horniny o mocnosti 1,2–2,0 m. Svými mechanickými vlastnostmi se blíží nesoudržným zeminám. Hlouběji je horizont navětralých břidlic, které lze podle mechanického chování přiřadit k poloskalním horninám, a horizont dravých břidlic v hloubkách 20–34 m. Z hydrogeologického hlediska je v pokryvných útvarech ustálená hladina podzemní vody (na začátku trasy v hloubce 25 m, na konci trasy 15 m pod terénem). Hladina podzemní vody se vyskytuje ve fluviálních sedimentech dejvické trasy. Vydatnost podzemní vody je závislá na jejich propustnosti.

Popis stavby
Tunelový úsek je navržen na parametry místní sběrné komunikace funkční třídy B 1 v základním uspořádání 2 × 2 průběžné jízdní pruhy o šířce 3,5 m, směrově oddělené střední společnou stěnou tunelu. V úsecích mezi křižovatkami, kde probíhají připojovací a odpojovací pruhy rovněž šířky 3,5 m, je však ve výsledném stavebním uspořádání šířka 3 × 3,5 m téměř v celé délce trasy. Základní šířka vozovky mezi obrubníky pro dva jízdní pruhy je 8 m, pro tři jízdní pruhy 11,5 m, oboustranný obslužný chodník je široký 1 m. Minimální světlá šířka dvoupruhového tunelu je tedy 10 m a třípruhového 13,5 m. Výška průjezdného profilu 4,8 m je v souladu s parametry již provozovaných a budovaných úseků MO. Minimální světlá výška od nivelety ke stropní konstrukci je 5,6 m, vozovka je navržena o tloušťce 0,20 m.
Součástí tunelového úseku jsou dvě přimknuté rampy. Směrově trasa tunelunavazuje na stavbu městského okruhu Myslbekova – Prašný most přímým úsekem. Dále pokračuje obloukem s poloměrem 400 m pod podchodem metra Hradčanská a navazuje přechodnicí do směru tunelového úseku stavby okruhu Špejchar – Pelc-Tyrolka. V podélném směru trasa klesá ve spádu 3,6% k podchodu metra, odkud se minimálním spádem 0,3% napojuje na další část okruhu.

Technické vybavení
Ve střední dělicí stěně jsou mezi sousedními tunely navrženy tři technické průchody opatřené protipožárními dveřmi. V těchto místech jsou také u vnějších obvodových stěn zřízeny niky pro sestup do technických chodeb, ze kterých je možné projít pod vozovkou do druhého tunelu. Bezpečnostní průchod, umístěný 150 m od začátku úseku, je prodloužen mimo tunelový objekt a opatřen výstupem na povrch poblíž výjezdové severní rampy. Technické chodby šířky a výšky 2,4 m jsou navrženy v podélné ose pod dnem obou tunelů. Podél nich jsou umístěny 10m rozvodny o stejném příčném průřezu.

V rámci technického vybavení tunelů je ve všech prostorech navržena elektrická požární signalizace, kamerový dohled, místní rozhlas (ozvučení tunelu) pro informování osob a případné řízení evakuace. Zařízení mají ústředny ve velínu tunelů. Dále jsou v místech tunelových propojek a průchodů osazeny SOS skříně, ve kterých je telefon, rovněž přímo napojený do velínu tunelů s nepřetržitou obsluhou a přímým spojením na pražský Hasičský a záchranný sbor, záchrannou službu, havarijní a odtahovou službu apod. Ve vybavení skříně je také ruční hasicí přístroj, je zde instalován nadzemní požární hydrant. Do technického vybavení tunelů, které zvyšuje bezpečnost osob, dále patří informační systém, jehož součástí jsou tabule s proměnnými textovými zprávami, a tabule, které označují umístění požárních průchodů a průjezdů, směry úniku, umístění SOS skříní apod. Technologické vybavení tunelového úseku stavby je napojeno na technologické systémy sousedních staveb, s kterými tvoří jeden neoddělitelný provozní celek a bez nichž není samostatně provozovatelné.

Autor

• Ing. Pitín Josef